Horizont Evropa: Šest miliard € pro energetiku, 38,5 milionu pro ČR
11.09.2026
Sedm asociací sdružujících evropské vysoké školy a výzkumné instituce (CESAER, Coimbra Group, EU-LIFE, EUA, The Guild, LERU, YERUN) vydalo 9. září 2026 prohlášení, v němž volají po navýšení rozpočtu 10. rámcového programu alespoň na 200 miliard €, aby byl zajištěn stabilní a předvídatelný rozvoj evropské konkurenceschopnosti, prosperity a bezpečnosti, a v tomto kontextu náklady na výzkum, vývoj a inovace vnímají jako klíčovou strategickou investici.
Co ale oněch 200 miliard € znamená ve vztahu k předchozím rámcovým programům? Abychom zodpověděli tuto otázku, vyjděme z vývoje peněžní zásoby v tzv. eurozóně. Celkové množství široké peněžní zásoby (tj. oběživo, jednodenní vklady, termínované vklady a obchodovatelné nástroje) udává peněžní agregát M3. Podle údajů Evropské centrální banky jeho hodnota v červnu 2026 činila 17,6 bilionů €. To jinými slovy znamená, že v současnosti jsou v hospodářství eurozóny přítomny peníze v celkové hodnotě 17,6 bilionů €. Přitom v lednu 2007, tj. na počátku běhu 7. rámcového programu, v eurozóně bylo přítomno jen 7,8 bilionů €. To implikuje průměrný meziroční růst široké peněžní zásoby (v období 31. 1. 2007 – 31. 1. 2026) o 4,3 %. (Srovnej s průměrnou meziroční mírou reálného růstu hrubého domácího produktu, která v eurozóně v posledních deseti letech dosahovala 1,5 %.) Za dobu realizace tří rámcových programů EU pro výzkum a inovace, tedy za 20 let, se množství peněz přítomných v hospodářství eurozóny více než zdvojnásobilo. (Viz grafy níže.)


V tomto okamžiku může čtenář k metodice tohoto příspěvku namítnout, proč nepracujeme pouze s indexem spotřebitelských cen. Index spotřebitelských cen zohledňuje primárně růst cen spotřebního zboží a služeb, které nakupují běžné domácnosti; nezohledňuje ale celkové množství peněz v ekonomice. Přitom peníze přítomné v ekonomice nemusí být nutně utráceny za spotřební zboží a služby, ale mohou skončit na kapitálových nebo nemovitostních trzích, a tak mimo jiné zvyšovat ceny pozemků, obytných i produkčních budov ve velkoměstech a stavebních prací a stavebních hmot (a tyto statky a činnosti se bytostně dotýkají i výzkumné, vývojové a inovační sféry a profesního i osobního života výzkumných pracovníků). Právě proto peněžní agregát M3 používáme jako širší měřítko změny peněžního prostředí, které vedle vývoje spotřebitelských cen zohledňuje i vývoj cen aktiv, nemovitostí a nákladů relevantních pro výzkum – zohledňuje tzv. selektivní inflaci.
Budeme-li tedy peněžní agregát M3 používat jako orientační měřítko, pak platí, že za stejný objem zboží a služeb, na který v roce 2007 vystačilo 9 €, dnes zaplatíme 20 €. Ani rozpočty rámcových programů EU pro výzkum a inovace se této skutečnosti nevyhnou. Ačkoli nominálně byl rozpočet 7. rámcového programu 50,5 mld. €, následujícího programu Horizont 2020 77 mld. € a nynějšího programu Horizont Evropa 95,5 mld. €, reálně šlo za uvedené částky koupit zhruba stejné množství statků a služeb, jak uvádí tabulka níže.

Evropskou komisí navrhovaný rozpočet 10. rámcového programu ve výši 175 mld. € (a sedmi asociacemi prosazované navýšení na 200 mld. €) vypadá na první pohled velice ambiciózně. V nominálním vyjádření trojnásobně až čtyřnásobně ve srovnání se 7. rámcovým programem, 2,3násobně až 2,6násobně ve srovnání s programem Horizont 2020. Ve světle dlouhodobého růstu množství peněz přítomných v hospodářství je nutné na uváděné částky a poměry nahlížet střízlivěji. V reálném vyjádření je návrh rozpočtu 10. rámcového programu maximálně dvojnásobný ve srovnání s rozpočtem 7. rámcového programu a programu Horizont 2020. Jako maximálně dvojnásobný se navrhovaný rozpočet 10. rámcového programu jeví i ve vztahu k programu Horizont Evropa. Vzhledem k současné monetární expanzi eurozóny lze však očekávat, že na konci roku 2034 bude rozpočet 10. rámcového programu v reálných cenách maximálně 1,5násobně vyšší než rozpočet současného programu Horizont Evropa.
Shrnutí:
Předložený příspěvek nám představil, že práce s ukazatelem peněžní zásoby není jen „akademickým cvičením,“ ale má přímý dopad na rozpočet rámcových programů EU pro výzkum a inovace. Původně ambiciózní navýšení rozpočtů rámcových programů jsou postupně vymazávána růstem peněžní zásoby v eurozóně. Její překotný nárůst má potenciál vedoucí k těžkému poškození evropského inovačního a výzkumného ekosystému. To má minimálně tři podoby.
1) Vinou nadměrného růstu peněžní zásoby v ekonomice jsou vznášeny nároky na nominálně vyšší rozpočty na výzkumné, vývojové a inovační aktivity. Ve skutečnosti ale tyto rozpočty, byť nominálně vyšší, budou schopny financovat menší množství výzkumných, vývojových a inovačních aktivit.
2) Ačkoli preambule nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/695, jíž se zavádí rámcový program pro výzkum a inovace Horizont Evropa, uvádí, že „program by měl … přilákat talentované odborníky na všech úrovních a přispět k plnému zapojení talentového potenciálu Unie…," nadměrný růst peněžní zásoby povede k pravému opaku. Osobní náklady představují zhruba tři čtvrtiny nákladů projektů rámcových programů. Růst peněžní zásoby a jím způsobená selektivní inflace aktiv povede ke ztrátě talentů (kteří si nebudou moci pořídit vlastní bydlení), a to buď odchodem mimo Evropskou unii nebo do jiných oborů hospodářství a k jiným socioekonomickým aktivitám, které budou pro ně finančně atraktivnější.
3) Selektivní inflace projevující se růstem cen aktiv (nemovitostí, stavebních hmot) a vybraných činností (stavebních prací a řemesel) povede k omezení stavebního rozvoje vysokých škol a výzkumných institucí. To se následně odrazí i v jejich nižší vzdělávací, výzkumné, vývojové a inovační kapacitě.
Připravil: Vladimír Vojtěch, vojtech@tc.cz, TC Praha, 15. září 2026
11.09.2026
11.09.2026
18.08.2026