Widening v programu Horizont Evropa: typologie zemí a jejich postavení

V evropské debatě o programu Horizont Evropa a následujícím RP se stále častěji zdůrazňuje, že tzv. widening countries nepředstavují homogenní skupinu zemí. Jednotlivé země se významně liší velikostí svých výzkumných systémů, úrovní inovační výkonnosti i schopností zapojit se do mezinárodní spolupráce. Tomu by měla odpovídat i podoba podpory, která by neměla být koncipována jednotně.

Analýza TC Praha se zaměřuje na to, jak jsou finanční prostředky z priority Widening mezi jednotlivé země rozděleny, a do jaké míry toto rozdělení odpovídá jejich výzkumné kapacitě a potřebě podpory. Neomezuje se přitom pouze na absolutní objem získaných finančních prostředků, ale pracuje s referenčním přístupem, který umožňuje posoudit, zda skutečný finanční podíl jednotlivých zemí odpovídá očekávané úrovni nebo ji překračuje či nedosahuje.

Tento přístup rozlišuje dvě klíčové roviny. První ukazuje, které země patří mezi hlavní příjemce finanční podpory z priority Widening v absolutním měřítku. Druhá, analyticky podstatnější, se ptá, které země dosahují nadprůměrného či naopak podprůměrného podílu finační podpory vzhledem ke své výzkumné kapacitě a pozici v evropském výzkumném prostoru.

Další důležitou otázkou je, zda postavení jednotlivých zemí ve Wideningu představuje skutečně specifický efekt této priority, nebo zda spíše odráží jejich celkovou účast a úspěšnost v programu Horizont Evropa. Toto srovnání umožňuje lépe porozumět roli, kterou Widening hraje v národních výzkumných systémech.

Na základě této kombinace přístupů vznikla typologie 29 wideningových zemí, která rozděluje státy podle dvou hlavních dimenzí:

•  jejich schopnosti získávat prostředky z priority Widening a
• významu této podpory pro jejich celkovou účast v programu Horizont Evropa.

Tato typologie (viz tabulka níže) ukazuje, že mezi wideningovými zeměmi existují výrazné rozdíly – od zemí, pro něž Widening představuje klíčovou součást jejich účasti v RP, přes státy, které jej využívají spíše jako doplňkový zdroj financování, až po země, které svůj potenciál zatím plně nevyužívají.

Přehled hlavních typů wideningových zemí

1. Lídři

Skupina 1 (např. Estonsko, Chorvatsko)
Země, které nejen získávají vysoký objem finančních prostředků z priority Widening, ale zároveň pro ně tato priorita představuje klíčový pilíř jejich účasti v programu Horizont Evropa. 

Skupina 2 (včetně ČR a Portugalska)
Země, které rovněž dosahují vysokého objemu finačních prostředků ve Wideningu, avšak jejich účast v programu Horizont Evropa na této prioritě nestojí – Widening je pro ně důležitý, ale nepředstavuje rozhodující část jejich účasti v tomto RP.

2. Viditelní příjemci 

Skupina 3 (Litva, Slovensko, Srbsko)
Země s významným objemem finanční podpory, u nichž je patrný wideningově specifický efekt – jejich pozice ve Wideningu je silnější než jejich celkové postavení v programu Horizont Evropa. 

Skupina 4 (např. Polsko, Řecko, Bulharsko)
Země, které rovněž získávají významné finanční prostředky z priority Widening, avšak jejich finanční podíl v této prioritě v zásadě odpovídá jejich celkovému podílu v programu Horizont Evropa a míra využívání nástrojů Wideningu pro ně nepředstavuje výraznější odlišnost oproti jejich celkové účasti v RP.

3. Menší, ale relativně úspěšní hráči

Skupina 5 (např. Malta, země západního Balkánu)
Země s menším objemem finanční podpory, které však ve Wideningu dosahují relativně lepších výsledků, než by odpovídalo jejich výzkumné kapacitě. 

4. Země s omezenou účastí

Skupina 6 (např. Maďarsko, Rumunsko, Ukrajina)
Země, které využívají nástroje priority Widening méně, než by odpovídalo jejich potenciálu, a jejich výsledek ve Wideningu zaostává za očekáváním. 

5. Specifické případy

Skupina 7 (např. Arménie, Maroko, Tunisko)
Země, které nebylo možné plně zařadit do analýzy z důvodu nedostupnosti nebo neporovnatelnosti dat. 

Tabulka: Typologie účasti států ve Wideningu v programu Horizont Evropa vzešlá z této analýzy

Výše uvedená typologie wideningových zemí potvrzuje, že „vyvážené“ rozdělení finančních prostředků nelze chápat jako jejich rovnoměrné rozdělení mezi všechny wideningové země. Zároveň ukazuje, že skutečné rozdělení podpory není rovnoměrné a je ovlivněno kombinací různých faktorů, zejména výzkumné kapacity, absorpční schopnosti a strukturální potřeby podpory.

Uvedená analýza tak umožňuje lépe porozumět nejen tomu, které země získávají nejvíce finančních prostředků, ale také tomu, jakou roli pro ně Widening ve skutečnosti hraje. To je důležité jak pro interpretaci dosavadních výsledků programu Horizont Evropa, tak pro úvahy o budoucím nastavení podpůrných nástrojů.

Podrobná analýza je uvedena zde. 

Autor: Daniel Frank, TC Praha, frank@tc.cz, 10.4.2026