Národní informační centrum pro evropský výzkum
Wideningové země netvoří homogenní skupinu. Liší se velikostí svých výzkumných systémů, inovační výkonností i schopností zapojovat se do evropské výzkumné spolupráce. Z toho důvodu se mezi nimi liší i význam a funkce nástrojů priority Widening.
Tato skutečnost je důležitá i pro interpretaci rozdělení finanční podpory v prioritě Widening programu Horizont Evropa. Absolutní objem získaných finančních prostředků sice ukazuje, které země patří mezi hlavní příjemce podpory z nástrojů priority Widening, sám o sobě však nevypovídá o tom, zda toto rozdělení odpovídá velikosti jejich výzkumného systému ani jejich výchozí pozici v evropském výzkumném a inovačním prostoru.
Předkládaná analýza proto nehodnotí rozdělení finanční podpory pouze podle objemu získaných prostředků, ale doplňuje deskriptivní pohled o referenční přístup. Jejím cílem není pouze ukázat, které země získaly největší objem podpory, ale také posoudit, zda jejich skutečný podíl na této podpoře odpovídá výzkumné kapacitě a inovační pozici jednotlivých zemí.
Analýza proto rozlišuje dvě základní otázky: které země získaly největší objem finanční podpory a které si vedly nad nebo pod očekáváním vzhledem ke své výzkumné kapacitě a úrovni inovační výkonnosti. Navazuje tak na dřívější zjištění o koncentraci podpory, ale rozšiřuje je o srovnání skutečně získaných finančních prostředků s referenčním rámcem založeným na výzkumné kapacitě a inovační pozici jednotlivých zemí podle EIS 2025.
Samotná logika nástrojů priority Widening naznačuje, že přiměřené rozdělení finanční podpory nelze chápat jako mechanicky rovnoměrné rozdělení mezi všechny wideningové země. Cílem této priority není ani prostá redistribuce prostředků mezi formálně způsobilé státy, ani automatické směrování podpory do největších a nejsilnějších výzkumných systémů. Smyslem nástrojů priority Widening je posilovat zapojení zemí do programu Horizont Evropa tam, kde se spojuje určitá výzkumná kapacita s nižší úrovní inovační výkonnosti.
Samotná velikost výzkumného systému ani nižší inovační výkonnost samy o sobě nevysvětlují, proč si některé země ve Wideningu vedou lépe než jiné; důležitá je také jejich schopnost tyto nástroje skutečně využívat. Proto je v analýze použit referenční rámec, který kombinuje výzkumnou kapacitu a inovační pozici jednotlivých zemí. Výzkumná kapacita je přitom aproximována počtem výzkumníků ve full-time equivalent (FTE), zatímco inovační pozice vychází ze souhrnného inovačního indexu EIS 2025. Referenční rámec tak umožňuje posoudit, zda skutečný podíl jednotlivých zemí na této podpoře odpovídá jejich kapacitě a výchozí pozici v evropském výzkumném a inovačním prostoru.
Před referenčním hodnocením je vhodné nejprve stručně popsat skutečné rozdělení finančních prostředků z priority Widening.
Základním ukazatelem absolutního postavení země ve Wideningu je skutečný wideningový podíl země (Actual Widening Share, AWS), který vyjadřuje podíl skutečně získaných finančních prostředků dané země z priority Widening k celkovém objemu finančních prostředků priority Widening pro všechny wideningové země.
Jinými slovy:
AWS = skutečně získané wideningové prostředky dané země / celkový objem wideningových prostředků všech sledovaných wideningových zemí.
Tento ukazatel zachycuje, jak velký díl celkového wideningového rozpočtu připadá na jednotlivé země. Z pohledu absolutního objemu získaných prostředků je rozdělení wideningového financování poměrně výrazně koncentrované. Největší objem wideningové podpory směřuje do omezeného počtu zemí, mezi nimiž dominují především Portugalsko, Řecko, Česko a Polsko. Tyto země patří mezi hlavní příjemce finančních prostředků z Wideningu jak z hlediska celkového objemu prostředků, tak z hlediska jejich podílu na celkovém wideningovém rozpočtu.
Mezi největší příjemce finanční podpory z Wideningu patří:
Vyšší absolutní objem získaných finančních prostředků zpravidla souvisí s větší velikostí výzkumného systému, vyšší absorpční kapacitou a větší zkušeností s rámcovými programy (RP). Současně platí, že tato podpora je mezi wideningové země rozdělena velmi nerovnoměrně: značná část prostředků směřuje pouze do omezeného počtu zemí.
Současně je však třeba zdůraznit, že absolutní objem získaných prostředků ještě sám o sobě nepředstavuje nejlepší odpověď na otázku, které země z Wideningu „těží nejvíce“. Ve vysokém absolutním objemu se totiž promítá kombinace velikosti země, absorpční kapacity, historické účasti v RP i institucionální připravenosti. Pro úplnější pochopení role Wideningu je proto nutné sledovat také jeho význam v rámci celkového národního portfolia účasti v programu Horizont Evropa.
Absolutní objem finančních prostředků z Wideningu zachycuje pouze jednu stránku postavení zemí v prioritě Widening. Z analytického hlediska je stejně důležité sledovat také to, jak významnou roli wideningové prostředky hrají v celkovém národním portfoliu programu Horizont Evropa. K tomu slouží ukazatel podílu Wideningu v národním portfoliu programu Horizont Evropa, který vyjadřuje, jak velkou část celkových prostředků programu Horizont Evropa získaných danou zemí tvoří právě prostředky z nástrojů Widening:
NWD = skutečně získané wideningové prostředky země / celkový objem finančních prostředků programu Horizont Evropa získaný danou zemí.
Tento ukazatel již nezachycuje absolutní sílu země ve Wideningu, ale její relativní závislost na Wideningu. Jinými slovy ukazuje, jak významný je Widening v rámci celkového portfolia programu Horizont Evropa dané země. Při pohledu na podíl Wideningu v národním portfoliu programu Horizont Evropa se ukazuje, že pro menší a slabší výzkumné a inovační systémy představují wideningové nástroje často jeden z hlavních vstupních kanálů do RP.
Nejvyšší hodnoty NWD vykazují:
Z hlediska podílu Wideningu na celkové účasti v programu Horizont Evropa nejvíce profitují ty země, pro které tato priorita představuje významnou součást jejich národního portfolia. Typicky jde o část menších wideningových zemí a zemí západního Balkánu. V jejich případě mají nástroje Widening nejen finanční, ale i systémový význam, protože představují jeden z hlavních mechanismů zapojení do evropské výzkumné spolupráce. Naproti tomu větší a silnější wideningové země sice získávají vyšší objem prostředků, význam této podpory je však v jejich celkovém portfoliu zpravidla nižší.
Vztah mezi absolutní a relativní pozicí zemí ve Wideningu dále zpřesňuje log-log diagram založený na ukazatelích AWS a NWD. Graf potvrzuje pouze slabý vztah mezi oběma ukazateli: země s vyšším podílem na wideningovém rozpočtu nemusejí být zároveň na Wideningu relativně nejvíce závislé. Naopak menší nebo strukturálně slabší systémy mohou získávat relativně malý podíl z celkového wideningového rozpočtu, avšak Widening pro ně přesto představuje velmi významnou součást jejich celkové účasti v programu Horizont Evropa.
AWS a NWD tedy zachycují dvě odlišné dimenze: absolutní pozici země ve Wideningu a relativní význam Wideningu v jejím národním portfoliu účasti v programu Horizont Evropa. To potvrzuje, že Widening nefunguje jako jednoduchý redistribuční mechanismus, ale jako soutěžní nástroj ovlivněný kapacitou, zkušeností i institucionální připraveností výzkumných subjektů. Hlavní přínos grafu však nespočívá pouze v regresní linii, ale především v rozdělení zemí do čtyř kvadrantů, které ukazuje, že Widening plní v jednotlivých zemích odlišné funkce.
1. Vysoký wideningový podíl - vysoká váha Wideningu v národním portfoliu účasti v programu HE
Do této skupiny spadají země, které současně získávají nadprůměrný podíl z celkového rozpočtu nástrojů Widening a zároveň pro ně mají tyto prostředky nadprůměrný význam v národním portfoliu programu Horizont Evropa. Jde tedy o země, pro které je Widening jak finančně, tak strukturálně důležitý.
Patří sem zejména Estonsko, Slovensko, Chorvatsko, Lotyšsko a Srbsko. Tyto země kombinují relativně vysoký objem finančních prostředků z Wideningu s jejich výrazným významem v národním portfoliu účasti v programu Horizont Evropa.
2. Vysoký wideningový podíl - nízká váha Wideningu v národním portfoliu účasti v programu HE
Druhou skupinu tvoří země, které ve Wideningu získávají významný absolutní objem prostředků, ale tyto prostředky tvoří relativně menší část jejich celkového účastnického portfolia v programu Horizont Evropa. Patří sem zejména Portugalsko, Řecko, Česko, Polsko, Slovinsko, Kypr, Bulharsko a Turecko. Tyto země patří mezi hlavní absolutní příjemce z rozpočtu priority Widening, ale Widening u nich nepředstavuje dominantní složku jejich účasti v programu Horizont Evropa.
3. Nízký wideningový podíl - vysoká váha Wideningu v národním portfoliu účasti v programu HE
Třetí skupinu tvoří země, které na celkovém wideningovém rozpočtu získávají spíše menší podíl, avšak Widening pro ně představuje nadprůměrně významnou součást jejich národního portfolia programu Horizont Evropa. Patří sem zejména Albánie, Arménie, Bosna a Hercegovina, Malta, Severní Makedonie, Gruzie, Tunisko, Kosovo a Černá Hora. V těchto zemích je Widening strukturálně důležitý, přestože jejich podíl na celkovém wideningovém rozpočtu zůstává nízký.
4. Nízký wideningový podíl - nízká váha Wideningu v národním portfoliu účasti v programu HE
Poslední skupinu tvoří země, které získávají relativně malý podíl z celkového rozpočtu nástrojů Widening a současně pro ně Widening nepředstavuje ani významnější složku národního portfolia programu Horizont Evropa. Patří sem zejména Maďarsko, Ukrajina, Moldavsko a Faerské ostrovy.
Tato kombinace je u wideningových zemí poměrně vzácná. Ve většině případů totiž platí, že země s nízkým absolutním podílem na prostředcích Widening bývají na této podpoře alespoň relativně více závislé. V tomto případě však nízký podíl na prostředcích doprovází i nízká váha Wideningu v jejich celkové účasti v programu Horizont Evropa.
Tuto skupinu je však třeba interpretovat opatrně. Výsledná pozice těchto zemí nemusí nutně odrážet pouze slabší schopnost využívat nástroje Widening, ale může být výsledkem specifických strukturálních nebo politických okolností. To se týká zejména Maďarska a Ukrajiny. V případě Ukrajiny je třeba zohlednit dopady války na fungování výzkumného systému i mezinárodní spolupráci, zatímco u Maďarska mohla výsledek ovlivnit omezení jeho účasti v části programu Horizont Evropa. U Moldavska a Faerských ostrovů je pak třeba zohlednit především velmi malou velikost a omezenou absorpční kapacitu jejich výzkumných systémů.
Kvadrantová analýza ukazuje, že Widening plní v jednotlivých zemích odlišné funkce. Zároveň je zřejmé, že distribuce prostředků z nástrojů Widening je poměrně koncentrovaná. Portugalsko, Řecko, Česko a Polsko dohromady získávají přibližně 48 % celkové podpory pro prioritu Widening. Téměř polovina rozpočtu tak směřuje pouze do čtyř zemí.
To naznačuje určitý paradox. Widening je politicky koncipován jako nástroj rozšiřování účasti a podpory méně výkonných nebo strukturálně slabších systémů. V praxi však značná část prostředků směřuje do relativně omezeného okruhu zemí, které již disponují vyšší absorpční kapacitou, zkušeností s účastí v evropských projektech a institucionálním zázemím pro úspěšné čerpání.
Data tedy ukazují, že Widening není pouze nástrojem dorovnávání rozdílů, ale současně i prostorem, kde se stále výrazně projevují rozdíly ve schopnosti zemí tyto prostředky získávat a využívat. Jinými slovy, velké a kapacitně silnější wideningové země získávají nejvíce prostředků, zatímco menší a slabší systémy jsou na Wideningu relativně nejvíce závislé. Widening tak současně funguje jako nástroj selektivní podpory aktivnějších systémů i jako strukturálně důležitý vstupní kanál pro menší nebo perifernější výzkumné systémy.
Tabulka 1: Postavení wideningových zemí v programu Horizont Evropa a prioritě Widening
Tabulka zahrnuje všechny analyzované wideningové země. AWS vyjadřuje skutečný podíl země na celkovém rozpočtu Wideningu, NWD pak podíl Wideningu v národním portfoliu programu HE. Na oba ukazatele byla aplikována logaritmická transformace (log10), která omezuje vliv extrémních hodnot.
Graf: Vztah mezi finančním podílem země v prioritě Widening a významem Wideningu v národním portfóliu účasti v programu Horizont Evropa (log-log měřítko)
Graf zobrazuje vztah mezi AWS a NWD v logaritmické transformaci. Kvadranty jsou stanoveny podle mediánů obou proměnných.
Deskriptivní část analýzy ukázala, že absolutní objem finanční podpory a význam Wideningu pro účast v programu Horizont Evropa zachycují dvě odlišné dimenze účasti. K posouzení přiměřenosti rozdělení prostředků je proto nutný referenční rámec.
Základní logika referenčního rámce vychází z předpokladu, že očekávatelný podíl země v prioritě Widening by měl odrážet dvě vzájemně propojené charakteristiky: velikost její výzkumné kapacity a její inovační pozici. Výzkumná kapacita je v analýze aproximována podílem dané země na celkovém počtu výzkumných pracovníků (FTE) ve všech wideningových zemích, zatímco inovační pozice je odvozena inverzně od normalizovaného souhrnného inovačního indexu EIS 2025. Čím nižší je inovační výkonnost země, tím vyšší je její předpokládaná potřeba podpory z priority Widening.
Spojení těchto dvou dimenzí umožňuje rozlišit mezi zeměmi, jejichž skutečný podíl na této podpoře zhruba odpovídá očekávání, a zeměmi, které získávají více nebo méně, než by bylo možné vzhledem k jejich výzkumné kapacitě, inovační pozici předpokládat.
Prvním krokem referenční analýzy je konstrukce očekávaného wideningového podílu (Expected Widening Share, EWS), který představuje referenční hodnotu pro posouzení přiměřenosti skutečně získaného podílu země na celkovém rozpočtu Wideningu. Tento referenční rámec je odvozen z kombinace výzkumné kapacity a potřeby podpory, operacionalizované prostřednictvím ukazatele hrubé vážené kapacity (Raw Weighted Capacity, RAW). Očekávané wideningové podíly se mezi zeměmi výrazně liší. Nejvyšší hodnoty vykazují především země s velkou výzkumnou kapacitou, jejíž efekt je dále modifikován mírou potřeby podpory. To se týká zejména Turecka, Polska, Portugalska, Řecka, Česka, Maďarska a Ukrajiny. Na opačném konci spektra stojí malé výzkumné systémy, jako jsou Černá Hora, Malta, Kypr, Albánie, Bosna a Hercegovina nebo Severní Makedonie, u nichž je očekávaný wideningový podíl velmi nízký. Výsledky ukazují, že přiměřené rozdělení wideningových prostředků nemůže být rovnoměrné; musí odrážet jak výzkumnou kapacitu, tak potřebu podpory z priority Widening. Pokud by byl referenční rámec založen pouze na jednom z těchto dvou faktorů, výsledek by byl zkreslený. Samotná velikost systému by zvýhodňovala velké země bez ohledu na jejich strukturální postavení, zatímco samotná potřeba podpory by naopak přeceňovala země s nízkou absorpční kapacitou. Teprve jejich kombinace vytváří realističtější referenční rámec, který lépe odpovídá logice samotných nástrojů Widening.
Klíčovým ukazatelem této části je index výkonu vůči očekávání (Performance Against Expectation Index, PAI) neboli poměr skutečného finančního podílu ve Wideningu (AWS) k očekávanímu finančnímu podílu ve Wideningu (EWS). PAI ukazuje, že o získané podpoře z priority Widening nerozhoduje jen velikost systému nebo potřeba podpory, ale i schopnost nástroje Wideningu skutečně využívat. Nad očekáváním si vedou zejména některé menší a středně velké země, které dokážou ze své strukturální pozice vytěžit výrazně více, než by odpovídalo referenčnímu rámci. Mimořádně vysoké hodnoty indexu PAI vykazují zejména Kypr, Malta, Estonsko, Slovinsko, Lotyšsko, Chorvatsko a Černá Hora.
V případě Česka je velikost PAI obzvlášť důležitá. ČR získává přibližně 9,8 % z celkového rozpočtu pro Widening, zatímco referenční model by jí přiřazoval přibližně 6,0 %. To znamená, že její skutečný wideningový podíl převyšuje očekávanou hodnotu o téměř 4 p.b. a její PAI dosahuje hodnoty 1,64. ČR tedy ve Wideningu nevystupuje pouze jako relativně velký příjemce v absolutním vyjádření, ale také jako země, která ve srovnání se svou strukturální pozicí čerpá nadprůměrně.
Tabulka 2: Referenční rámec pro porovnání skutečného a očekávaného podílu wideningových zemí na podpoře z nástrojů Widening
Výzkumná kapacita zemí je v této analýze aproximována celkovým počtem výzkumníků v přepočtu na plné úvazky (total researchers in FTE), a to jako medián za období 2020-2024. Jako zdroje byly využity harmonizované statistiky Eurostatu, doplněné o OECD MSTI a UNESCO UIS v případech chybějících údajů. U některých zemí byly absolutní hodnoty dopočteny z ukazatele Researchers (in full-time equivalent) per million inhabitants. Tento ukazatel nepředstavuje dokonalou aproximaci všech dimenzí výzkumné kapacity, ale jde o nejkonzistentnější mezinárodně srovnatelnou míru dostupnou pro celý analyzovaný soubor wideningových zemí.
Na opačné straně spektra stojí země, jejichž skutečný wideningový podíl zůstává pod úrovní očekávaného referenčního rámce - benchmarku EWS. Do této skupiny patří především Turecko, Ukrajina, Maďarsko, Maďarsko, Moldavsko a Polsko. Nejvýraznější je tento nesoulad v případě Turecka. Turecko disponuje zdaleka největší výzkumnou kapacitou v rámci analyzované skupiny wideningových zemí a současně vykazuje i poměrně vysokou potřebu finanční podpory z Wideningu podle použitého indikátor NS (Need for Support). Z tohoto důvodu by jeho očekávaný wideningový podíl měl činit téměř třetinu celkového wideningového rozpočtu. Ve skutečnosti však Turecko získává pouze přibližně 3,6 % tohoto rozpočtu. Rozdíl mezi očekáváním a skutečností zde dosahuje mimořádně vysokých hodnot a ukazuje, že z pohledu referenčního rámce jde o zdaleka největší wideningový deficit v celém souboru widingových zemí.
Podobně výrazný, byť méně extrémní nesoulad mezi skutečně získaným (AWS) a očekávaným podílem finanční podpory z rozpočtu priority Widening (EWS) je patrný i u Polska. Polsko je jedním z největších výzkumných systémů mezi wideningovými zeměmi a zároveň zemí s nezanedbatelnou potřebou podpory z priority Widening. Referenční rámec mu proto přiřazuje očekávaný wideningový podíl téměř 20 %, zatímco skutečný finanční podíl činí pouze 8,6 %. Přestože Polsko v absolutním vyjádření patří mezi hlavní příjemce finančních prostředků z Wideningu, ve vztahu ke své velikosti a potřebě podpory dosahuje výrazně podprůměrného wideningového výkonu. Finanční prostředky z rozpočtu priority Widening tedy nejsou distribuovány podle potřeby podpory, ale prostřednictvím soutěžního a institucionálně podmíněného mechanismu.
Přepočet očekávaného finančního podílu ve Wideningu do finančního vyjádření umožňuje referenční rámec interpretovat ještě konkrétněji. Zatímco index PAI ukazuje poměr skutečného finančního podílu ve Wideningu k očekávanímu podílu ve Wideningu, ukazatel očekávaného objemu wideningového financování (Expected Widening Funding, ExpWF) a navazující finanční odchylka vůči očekávání (Funding Gap, FG) ukazují, o jak velký objem finančních prostředků se jejich skutečné rozdělení liší od očekávané referenční hodnoty.
Výše uvedené ukazatele potvrzují, že některé země získávají z nástrojů priority Widening výrazně více finančních prostředků, než by odpovídalo jejich výzkumné kapacitě a inovační pozici, zatímco jiné naopak výrazně méně. Mezi nejvýraznější případy nad očekáváním patří Portugalsko, Řecko, Estonsko, Kypr, Slovinsko a Česko; na opačném konci stojí zejména Turecko, Polsko, Ukrajina a Maďarsko. ČR přitom patří mezi zřetelně nadprůměrné země. Zatímco referenční rámec pro ni implikuje přibližně 58 mil. €, skutečně získala 95,4 mil. €, tedy zhruba o dvě třetiny více.
Index PAI je užitečný, protože ukazuje, zda daná země získává z nástrojů priority Widening více nebo méně, než by odpovídalo očekávání. Je však třeba zohlednit jeho důležitou limitaci: jde o relativní ukazatel, který nebere v úvahu absolutní objem získaných prostředků. To znamená, že i země s velmi malým finančním podílem na celkovém rozpočtu Wideningu mohou dosahovat vysokých hodnot PAI, pokud jejich skutečný finanční podíl výrazně převyšuje očekávání. V takových případech tedy vysoký PAI ještě neznamená, že daná země patří mezi skutečně významné příjemce podpory z nástrojů Widening.
Z tohoto důvodu byly do analýzy doplněny dva syntetické ukazatele: vážený wideningový výkon (Weighted Widening Performance Index, WWPI) a logaritmicky tlumený vážený wideningový výkon (Log-weighted Widening Performance Index, LWWPI). Oba ukazatele tedy zohledňují nejen to, zda země získává více nebo méně, než by odpovídalo očekávání, ale i to, zda se tento rozdíl týká velkého, nebo naopak jen velmi malého objemu finančních prostředků. Díky tomu lépe vystihují, které země mají ve Wideningu nejen vysoký relativní výkon, ale i skutečně významnou pozici z hlediska celkového rozdělení finanční podpory.
Z výsledků syntetických ukazatelů vyplývá, že po zohlednění objemu získané finanční podpory z priority Widening se hierarchie zemí částečně mění. Mezi nejvýznamnější země z hlediska celkového rozdělení finanční podpory patří zejména Kypr, Portugalsko, Estonsko, Řecko, Slovinsko a Česko, tedy země, které získávají více, než by odpovídalo očekávání vzhledem k jejich výzkumné kapacitě a inovační pozici, a zároveň mají významný podíl na celkovém rozpočtu priority Widening.
Na základě kombinace hodnot PAI a WWPI, případně logaritmicky tlumeného ukazatele LWWPI, lze rozlišit čtyři základní typy zemí.
Země s vysokým PAI a současně vysokým WWPI lze chápat jako hlavní příjemce finanční podpory, kteří získávají více, než by odpovídalo očekávání, a zároveň mají významný podíl na celkově přiděleném rozpočtu priority Widening. Do této skupiny patří zejména Kypr, Portugalsko, Estonsko, Řecko a Slovinsko; v širším smyslu sem lze zařadit také Česko a Chorvatsko.
Země s vysokým PAI, ale nízkým WWPI představují menší příjemce, kteří sice výrazně překračují očekávání, jejich celkový objem finanční podpory je však omezený. Typicky jde o Maltu, Lotyšsko, Černou Horu, Severní Makedonii, Albánii a Bosnu a Hercegovinu.
Naopak země s nízkým PAI, ale vysokým objemem získaných prostředků lze chápat jako velké příjemce, kteří získávají méně, než by odpovídalo jejich výzkumné kapacitě a inovační pozici. Do této skupiny patří zejména Polsko a Turecko.
Konečně země s nízkým PAI i nízkým WWPI tvoří skupinu zemí s omezeným zapojením i nízkým objemem získané finanční podpory, kam spadají především Maďarsko, Ukrajina a Moldavsko.
Tato typologie ukazuje, že získávat více finanční podpory, než by odpovídalo očekávání vzhledem k výzkumné kapacitě a inovační pozici dané země, není totéž jako mít významný podíl na celkovém rozdělení prostředků z priority Widening. Pro interpretaci postavení jednotlivých zemí v prioritě Widening je proto nutné sledovat obě dimenze současně.
Tabulka 3: Očekávaná a skutečná finanční podpora z priority Widening a syntetické ukazatele postavení jednotlivých zemí
Samostatnou analytickou otázkou je, zda výraznější postavení dané země ve Wideningu představuje skutečně specifický efekt účasti v této prioritě, nebo zda je spíše odrazem její obecné schopnosti získávat prostředky v programu Horizont Evropa.
Pro posouzení, zda je postavení jednotlivých zemí ve Wideningu skutečně specifické, nebo zda pouze odráží jejich obecnější schopnost získávat prostředky v programu Horizont Evropa, byly vytvořeny doplňkové ukazatele založené na srovnání wideningového a celkového výsledku země v programu Horizont Evropa vůči stejnému referenčnímu rámci. Klíčovým ukazatelem je zde HE Performance Against Expectation Index (HEPAI), který umožňuje porovnat výsledek země ve Wideningu (PAI) s jejím širším postavením v programu Horizont Evropa. Ukazatel WSR pak zachycuje, nakolik je výsledek země ve Wideningu specifický ve vztahu k jejímu obecnému postavení v programu.
Výsledky ukazují, že u části zemí je jejich výsledek ve Wideningu skutečně specifický a nelze jej vysvětlit pouze jejich obecným postavením v programu Horizont Evropa. To se týká zejména Estonska, Kypru, ČR, Lotyšska a Chorvatska, tedy zemí, které kombinují relativně silné wideningové postavení s wideningově specifickým efektem. U menších zemí, jako jsou Malta, Černá Hora, Severní Makedonie, Albánie nebo Bosna a Hercegovina, se tento efekt rovněž projevuje, avšak při nižším objemovém významu. Naopak u zemí jako Řecko, Polsko nebo částečně Litva a Srbsko wideningový výsledek spíše navazuje na jejich širší postavení v programu Horizont Evropa a nepředstavuje tak stejně výrazný specifický bonus.
V případě ČR je wideningově specifický efekt zřetelný, nikoli však extrémní. ČR si ve Wideningu vede lépe, než by odpovídalo jeho celkovému postavení v programu Horizont Evropa, což potvrzuje, že nástroje Widening zde nepůsobí pouze jako doplňkový zdroj financování, ale jako oblast, v níž země dosahuje nadprůměrně dobrých výsledků i ve srovnání se svým širším zapojením do programu. Tento poznatek odpovídá i jejímu zařazení mezi systémově významné a wideningově specificky silné, avšak nikoli strukturálně závislé země.
Tabulka 4: Postavení wideningových zemí v programu Horizont Evropa a specifický wideningový efekt
Jednotná typologie wideningových zemí potvrzuje, že tyto země netvoří homogenní skupinu a že jejich postavení v nástrojích Widening nelze posuzovat pouze podle objemu získané finanční podpory. Rozdíly mezi zeměmi se projevují také v tom, zda jejich výsledek ve Wideningu odpovídá očekávání vzhledem k výzkumné kapacitě a inovační pozici, jak významnou roli pro ně tato priorita hraje v rámci národního portfolia programu Horizont Evropa a zda představuje specifickou komparativní výhodu oproti jejich obecnému postavení v programu Horizont Evropa. Právě spojení těchto dimenzí umožňuje vytvořit celkový wideningový profil jednotlivých zemí.
Zařazení zemí v této typologii vychází ze souhrnného posouzení hlavních indikátorů použitých v analýze, zejména skutečného podílu na podpoře z nástrojů Widening (AWS), významu Wideningu v národním portfoliu programu Horizont Evropa (NWD), výkonu vůči očekávání (PAI), finanční odchylky vůči referenčnímu rámci (FG, GapEWS), syntetických ukazatelů systémového významu (WWPI, LWWPI) a ukazatelů wideningově specifického efektu vůči programu Horizont Evropa jako celku (WSB, WSR). Pomocně byly zohledněny také ukazatele obecného postavení zemí v programu Horizont Evropa (AHES, HEPAI, HEFG, ExpHE). Takto pojatá klasifikace má interpretační charakter a nepředstavuje výsledek formálního statistického klastrování, ale syntetické shrnutí hlavních vzorců, které z analýzy vystupují.
Tabulka 5: Typologie účasti států ve Wideningu v programu Horizont Evropa vzešlá z této analýzy
Z tabulky 5 je patrné, že mezi wideningovými zeměmi lze rozlišit několik odlišných typů účasti a postavení v prioritě Widening. Vedle zemí, které ve Wideningu získávají významný podíl finanční podpory a pro něž tato priorita zároveň představuje důležitou součást jejich celkové účasti v programu Horizont Evropa, existují i státy, které si ve Wideningu vedou velmi dobře, aniž by pro ně tato priorita představovala hlavní osu jejich zapojení do tohoto RP. Další část typologie tvoří na jedné straně země, které ve Wideningu získávají poměrně významnou finanční podporu, jejichž výsledek zde však v zásadě odpovídá jejich celkovému postavení v programu Horizont Evropa. Dále sem patří země, které sice získávají menší část wideningového rozpočtu, ale ve Wideningu si vedou relativně dobře a tato priorita pro ně zároveň představuje významnější součást jejich účasti v programu Horizont Evropa. Samostatnou kategorii pak tvoří země, které potenciál nástrojů Widening využívají pouze omezeně.
Postavení ČR ve Wideningu lze celkově hodnotit jako silné. ČR patří mezi hlavní příjemce finančních prostředků z priority Widening a zároveň dosahuje výsledku, který je příznivější, než by odpovídalo její výzkumné kapacitě i jejímu obecnému postavení v programu Horizont Evropa. Přitom Widening pro ČR nepředstavuje zcela rozhodující část její účasti v programu Horizont Evropa. ČR tak představuje případ země, která dokáže wideningové nástroje využívat velmi účinně i bez toho, aby na tuto část programu soustředila hlavní ambice svého zapojení do RP.
Výše uvedená typologie zemí ukazuje, že Widening neplní ve všech zemích stejnou funkci. V některých zemích představuje významný a zároveň strukturálně důležitý pilíř účasti v programu Horizont Evropa, v jiných zemí spíše oblast nadprůměrně dobrých výsledků bez výraznější závislosti celkové účasti v RP na této prioritě. U dalších zemí má Widening spíše omezenější nebo specifičtější význam, u řady států se jeho přínos projevuje jen slabě. Jednotná typologie tak umožňuje lépe vystihnout nejen postavení jednotlivých zemí ve Wideningu, ale i rozdílnou roli, kterou pro ně tato priorita v praxi hraje.
Autor: Daniel Frank, TC Praha, frank@tc.cz, 10.4.2026
Publikování a šíření obsahu tohoto článku (blogu) nebo jeho části a příloh jakýmkoli způsobem v českém nebo jiném jazyce je možné pouze s uvedením zdroje a autora dle obvyklých citačních zvyklostí. Jakékoliv změny a úpravy článku (vyjma čistě formálních) je možné provádět pouze se souhlasem autora. Text neprošel jazykovou kontrolou.
10.04.2026
18.03.2026
17.03.2026
