Národní informační centrum pro evropský výzkum
Úspěšnost v grantových výzvách Evropské rady pro výzkum (ERC) patří k nejselektivnějším a nejprestižnějším formám hodnocení vědecké excelence v evropském výzkumném prostoru. ERC granty jsou založeny na hodnocení excelence jednotlivých výzkumníků a jejich projektových návrhů. Hlavním hodnoticím kritériem ERC grantů je vědecká excelence hlavního řešitele a navrhovaného výzkumného projektu. Hodnocena je zejména originalita a ambice výzkumného záměru, jeho potenciál posunout hranice poznání, vědecká kvalita metodického přístupu i schopnost hlavního řešitele projekt realizovat. Současně však nelze přehlížet význam hostitelského prostředí, ve kterém je projekt připravován a následně realizován. Přestože ERC hodnotí primárně excelenci hlavního řešitele a výzkumného projektu, výsledná úspěšnost může souviset také s kvalitou institucionálního zázemí, výzkumné infrastruktury, mírou internacionalizace či zkušenostmi hostitelských institucí s podporou ERC žadatelů.
Tato analýza se zaměřuje na úspěšnost návrhů projektů ERC v programu Horizont Evropa v období 2021–04/2025. Sleduje tři základní perspektivy:
První a třetí perspektiva zachycují situace, kdy žadatel podává projektový návrh mimo zemi svého narození - původu, zatímco druhá perspektiva představuje domácí žadatele předkládající projektový návrh ve spolupráci s hostitelskou institucí ve své zemi narození.
Analýza vychází z neveřejné databáze Evropské komise eCORDA Proposals, zpřístupněné expertům dne 8. 4. 2026. Do analýzy byly zahrnuty pouze způsobilé návrhy projektů (eligible proposals) předložené do následujících výzev Evropské rady pro výzkum (ERC):
* ERC-2021-STG
* ERC-2021-COG
* ERC-2021-ADG
* ERC-2022-STG
* ERC-2022-COG
* ERC-2022-ADG
* ERC-2023-STG
* ERC-2023-COG
* ERC-2023-ADG
* ERC-2024-STG
* ERC-2024-COG
* ERC-2024-ADG
* ERC-2025-STG
Do analýzy nebyly zahrnuty administrativně vyřazené návrhy projektů (inadmissible, ineligible) ani návrhy stažené před zahájením evaluace (withdrawn). Úspěšnost v ERC byla počítána jako podíl počtu financovaných návrhů (funded proposals) vůči všem způsobilým návrhům (eligible proposals):
Success Rate (%) = (Funded proposals /Eligible proposals) × 100
V uvedených výzvách ERC předkládá každý návrh projektu jeden hlavní řešitel (Principal Investigator, PI). Jeden PI současně nemůže v rámci stejné ERC výzvy podat více hlavních návrhů a ERC nepřipouští duplicitní nebo obsahově velmi podobná podání. Počet návrhů projektů připravovaných do výzev ERC proto v této analýze v zásadě odpovídá počtu jednotlivých žadatelů o grant ERC. Z tohoto důvodu jsou v některých tabulkách a statistických výstupech uváděny počty návrhů projektů a jejich úspěšnost, zatímco v jiných tabulkách jsou používány počty žadatelů a jejich úspěšnost. Jak již bylo řečeno, vzhledem k pravidlům ERC však počet návrhů projektů v zásadě odpovídá počtu jednotlivých žadatelů, a úspěšnost projektových návrhů ERC proto lze současně interpretovat i jako aproximaci úspěšnosti žadatelů o grant ERC.
Analýza rozlišuje dvě základní situace:
Situace H ≠ B může být analyzována ze dvou komplementárních perspektiv:
Analýza vychází z proměnné BIRTH_COUNTRY_CODE dostupné v databázi eCORDA, která je používána jako aproximace země původu žadatele o grant ERC. Databáze však neobsahuje detailní informace o občanství, kariérní historii ani předchozí mezinárodní mobilitě žadatelů o grant ERC. Interpretace výsledků proto vychází z předpokladu, že země narození ve většině případů (95 %) přibližně odpovídá zemi původu žadatele, ačkoli v individuálních případech tomu tak být nemusí.
V host-country perspektivě byly z části analýz vyloučeny Spojené království a Švýcarsko. Důvodem je jejich specifické institucionální postavení vůči programu Horizont Evropa díky restrikcím v účasti v programu Horizont Evropa v části analyzovaného období, které mohlo ovlivňovat hostitelskou způsobilost institucí, atraktivitu hostitelského prostředí i mobilitní vzorce ERC žadatelů. V birth-country perspektivě byly naopak Spojené království a Švýcarsko ponechány, protože cílem této perspektivy je sledovat zemi narození a mezinárodní mobilitu žadatelů bez ohledu na institucionální status jejich domovské země v programu Horizont Evropa. Při interpretaci výsledků je třeba zohlednit, že Spojené království a Švýcarsko byly v host-country perspektivě z analýzy vyloučeny, zatímco v perspektivě země narození žadatele zůstaly zachovány. Výsledky pro tyto země proto nelze interpretovat zcela stejným způsobem jako u ostatních států.
Pro interpretaci výsledků úspěšnosti je důležité rozlišit dvě základní skupiny ERC žadatelů: žadatele podávající projektový návrh v hostitelské instituci mimo zemi svého narození a domácí žadatele podávající projektový návrh v hostitelské instituci ve své zemi narození. Žadatelé podávající projektový návrh v zahraničí mohou být současně analyzováni ze dvou komplementárních perspektiv — podle země narození potenciálního hlavního řešitele ERC grantu (birth-country / outgoing perspective) nebo podle hostitelské země kam projektový návrh ERC směřuje (host-country / incoming perspective). Obě perspektivy však pracují se stejným souborem žadatelů podávajících projektový návrh ERC mimo zemi svého narození, a proto vykazují shodnou celkovou úspěšnost.
V celkovém součtu dosahují žadatelé podávající návrh ERC prostřednictvím zahraniční hostitelské instituce úspěšnosti 15,0 %, zatímco domácí žadatelé předkládající návrh ERC ve své zemi narození dosahují úspěšnosti 14,4 %. Žadatelé ucházející se o ERC grant v zahraničí tedy vykazují mírně vyšší pravděpodobnost získání ERC grantu než žadatelé ucházející se o grant v domácím prostředí.
Tento rozdíl však nelze interpretovat jednoduše tak, že samotné působení žadatele o grant ERC v zahraniční hostitelské instituci automaticky zvyšuje šanci na získání ERC grantu. Pravděpodobnější je, že tito žadatelé častěji směřují do silnějších a mezinárodně konkurenceschopnějších hostitelských institucí nebo že k podávání ERC projektů v zahraničí dochází častěji u výzkumníků, kteří již patří mezi nejkonkurenceschopnější uchazeče v evropském výzkumném prostoru. Významnou roli mohou hrát také institucionální mechanismy podpory ERC žadatelů. ERC granty představují vysoce selektivní typ financování a v řadě zemí existují systémy interní evaluace návrhů, mentoringu, konzultací nebo tzv. mock interviews, jejichž cílem je identifikovat perspektivní kandidáty a zvýšit kvalitu podávaných návrhů ještě před jejich oficiálním předložením. V některých zemích, včetně ČR, jsou tyto podpůrné mechanismy využívány zejména u uchazečů o ERC Starting či Consolidator Grants.
Tabulka 1: Úspěšnost ERC žadatelů podle dvou základních perspektiv: žadatelé předkládající projektový návrh ERC v zahraniční hostitelské instituci a domácí žadatelé předkládající návrh ve své zemi narození
Pro interpretaci výsledků na úrovni jednotlivých zemí je vhodné rozlišovat tři komplementární analytické perspektivy. První perspektiva sleduje úspěšnost žadatelů o ERC grant narozených v dané zemi, kteří předkládají návrh ERC prostřednictvím zahraniční hostitelské instituce (outgoing / birth-country perspective). Druhá perspektiva zachycuje úspěšnost domácích žadatelů předkládajících návrh ERC prostřednictvím hostitelské instituce ve své zemi narození (domestic perspective). Třetí perspektiva se zaměřuje na úspěšnost zahraničních uchazečů o grant ERC, kteří předkládají svůj projektový návrh prostřednictvím hostitelské instituce v dané zemi (incoming / host-country perspective).
Na základě těchto tří perspektiv lze odvodit dva doplňkové analytické ukazatele. Prvním je rozdíl mezi úspěšností žadatelů předkládajících návrh ERC prostřednictvím zahraniční hostitelské instituce a úspěšností domácích žadatelů podávajících návrh ERC ve své zemi narození (v tabulce 2, a-b). Tento ukazatel naznačuje, zda uchazeči narození v dané zemi dosahují vyšší úspěšnosti při předkládání ERC návrhů v zahraničním hostitelském prostředí než v domácím výzkumném prostředí.
Druhým ukazatelem je rozdíl mezi úspěšností zahraničních žadatelů předkládajících návrh ERC prostřednictvím hostitelské instituce v dané zemi a úspěšností domácích žadatelů (c-b). Tento ukazatel může nepřímo naznačovat relativní konkurenceschopnost hostitelského výzkumného prostředí pro zahraniční uchazeče o ERC grant.
Výsledky analýzy ukazují výrazné rozdíly mezi evropskými zeměmi. Portugalsko, Polsko, Itálie nebo Maďarsko vykazují vysoký pozitivní rozdíl mezi úspěšností žadatelů podávajících ERC návrhy v zahraničí a domácích žadatelů. Výzkumníci narození v těchto zemích tedy dosahují výrazně vyšší úspěšnosti při předkládání ERC návrhů prostřednictvím zahraničních hostitelských institucí než v domácím prostředí. Naopak v zemích jako Irsko, Švédsko nebo Belgie dosahují vyšší úspěšnosti domácí uchazeči než uchazeči předkládající návrhy ERC v zahraničí.
Rozdíl mezi úspěšností zahraničních a domácích žadatelů současně naznačuje, že některé státy jsou relativně atraktivní také pro zahraniční uchazeče o grant ERC. Kladných hodnot dosahují například Rakousko, Španělsko, Portugalsko nebo Francie. Naopak ČR, Polsko, Maďarsko či Irsko vykazují výrazně záporné hodnoty tohoto ukazatele, což znamená, že zahraniční žadatelé předkládající ERC návrhy prostřednictvím hostitelských institucí v těchto zemích dosahují nižší úspěšnosti než domácí uchazeči o grant ERC.
V případě ČR mají žadatelé narození v ČR, kteří podávají návrh ERC prostřednictvím zahraniční hostitelské instituce, úspěšnost 16,4 %, zatímco u domácích žadatelů předkládajících návrh ERC prostřednictvím české hostitelské instituce činí úspěšnost jen 12,3 %. Rozdíl tak představuje přibližně +4,1 procentního bodu. Současně však zahraniční žadatelé podávající návrh ERC prostřednictvím hostitelských institucí v ČR dosahují úspěšnosti pouze 5,9 %, což vede k výrazně zápornému rozdílu vůči domácím žadatelům (-6,4 procentního bodu). ČR tak patří mezi země, kde je rozdíl mezi úspěšností domácích a zahraničních žadatelů o grant ERC nejvýraznější.
Podobný vzorec lze pozorovat také u dalších zemí střední a východní Evropy. Polsko, Maďarsko či Řecko vykazují relativně vysoký rozdíl mezi úspěšností žadatelů předkládajících ERC návrhy v zahraničí a domácích žadatelů, současně však výrazně záporný rozdíl mezi úspěšností zahraničních a domácích žadatelů v hostitelské zemi.
Přestože databáze eCORDA neobsahuje detailní informace o profesních drahách, kvalitě publikačních výsledků ani předchozí kariérní mobilitě jednotlivých žadatelů, výsledky naznačují, že vyšší úspěšnost výzkumníků narozených ve střední a východní Evropě při předkládání ERC návrhů prostřednictvím zahraničních hostitelských institucí může souviset s tím, že tito výzkumníci směřují převážně do etablovanějších západoevropských výzkumných systémů. Významnou roli zde může hrát kvalita institucionálního zázemí, mezinárodní reputace hostitelských institucí, úroveň výzkumné infrastruktury i intenzita podpory poskytované uchazečům o ERC granty. Řada těchto výzkumníků navíc v zahraničních institucích dlouhodobě působí a je součástí mezinárodně konkurenceschopnějších výzkumných prostředí.
Naopak zahraniční výzkumníci směřující do méně etablovaných hostitelských systémů ve střední a východní Evropě mohou být motivováni i jinými faktory, například nižšími životními náklady, osobními, rodinnými nebo historickými vazbami či dostupností výzkumných pozic. Vyšší podíl zahraničních výzkumníků v hostitelském systému však sám o sobě automaticky neznamená vyšší úspěšnost v ERC grantových soutěžích. Výsledná úspěšnost žadatelů o grant ERC resp. projektových návrhů může být ovlivněna také kvalitou hostitelského prostředí, mírou internacionalizace institucí, zkušenostmi s podporou žadatelů o grant ERC nebo strukturou samotného okruhu příchozích uchazečů o tento prestižní grant.
Tabulka 2: Rozdíly v úspěšnosti ERC žadatelů doma a v zahraničí
Silnější strukturální obraz nabízí rozdělení zemí podle European Innovation Scoreboard (EIS). První perspektiva sleduje žadatele o grant ERC pocházející ze zemí dané EIS skupiny, kteří podávají ERC návrh v zahraničí. Nejvyšší úspěšnosti v této skupině dosahují žadatelé pocházející ze států mimo EIS, zejména z Izraele, s hodnotou 19,9 %. Následují žadatelé ze skupiny Strong Innovators s úspěšností 16,6 % a Innovation Leaders s 15,1 %. Naopak žadatelé pocházející ze zemí Moderate Innovators dosahují úspěšnosti 10,5 % a ze zemí Emerging Innovators pouze 2,6 %. Hodnotu pro Emerging Innovators je však nutné interpretovat opatrně vzhledem k nízkému počtu případů.
Druhá perspektiva zachycuje domácí žadatele o grant ERC, tedy osoby podávající ERC návrh ve své zemi narození. Také zde jsou patrné výrazné rozdíly mezi jednotlivými skupinami zemí. Nejvyšší úspěšnosti dosahují domácí žadatelé ve skupině Non-EIS, převážně Izrael, s hodnotou 22,2 %, následovaní skupinou Strong Innovators s 19,5 % a Innovation Leaders s 15,8 %. V zemích Moderate Innovators činí úspěšnost domácích žadatelů 9,6 % a v Emerging Innovators 6,3 %. Tyto výsledky naznačují, že kvalita domácího výzkumného prostředí a institucionální podpory významně souvisí se schopností žadatelů uspět v soutěži ERC.
Třetí perspektiva se zaměřuje na zahraniční žadatele, kteří podávají ERC návrh prostřednictvím hostitelské instituce v zemích dané EIS skupiny. Nejvyšší úspěšnosti dosahují zahraniční žadatelé předkládající návrh prostřednictvím hostitelských institucí v zemích skupiny Innovation Leaders, a to 18,7 %. Následují země Strong Innovators s 17,9 % a Moderate Innovators s 16,2 %. Nižší úspěšnost vykazují zahraniční žadatelé předkládající návrh prostřednictvím hostitelských institucí v zemích Emerging Innovators, kde dosahuje 13,4 %, a ve skupině Non-EIS 12,7 %.
Celkově výsledky ukazují, že úspěšnost projektových návrhů ERC nelze vysvětlit pouze individuální mobilitou žadatelů. Významnou roli hraje také kvalita hostitelského prostředí, institucionální zázemí a schopnost jednotlivých výzkumných systémů vytvářet podmínky pro excelentní výzkum. U méně výkonných inovačních systémů jsou patrné výrazné rozdíly mezi jednotlivými perspektivami: zatímco ve skupině Moderate Innovators je úspěšnost žadatelů působících v zahraničí mírně vyšší než úspěšnost domácích žadatelů, ve skupině Emerging Innovators je tomu naopak. V obou skupinách však zahraniční žadatelé hostovaní v těchto zemích dosahují vyšší úspěšnosti než domácí žadatelé. Výsledky tak poukazují nejen na význam mobility, ale také na rozdílnou kvalitu a atraktivitu hostitelského výzkumného prostředí.
Tabulka 3: Úspěšnost ERC žadatelů o grant ERC podle skupin EIS a formy hostitelského prostředí
Rozdíly v úspěšnosti žadatelů o ERC grant podávajících návrhy v jednotlivých vědních doménách ERC jsou relativně malé ve srovnání s rozdíly úspěšnosti žadatelů o grant ERC pozorovanými na úrovni jednotlivých zemí nebo skupin zemí podle European Innovation Scoreboard.
U domácích žadatelů předkládajících návrh ERC prostřednictvím hostitelské instituce ve své zemi narození činí úspěšnost v oblasti Life Sciences 14,6 %, ve Physical Sciences and Engineering 15,0 % a v Social Sciences and Humanities 13,3 %. Také u žadatelů předkládajících návrh ERC prostřednictvím zahraničních hostitelských institucí zůstávají rozdíly úspěšnosti žadatelů mezi vědními doménami relativně omezené — mezi 14,6 % a 15,9 %.
Podobně malé rozdíly v úspěšnosti žadatelů lze pozorovat také podle typu ERC grantu. U domácích žadatelů předkládajících návrh ERC ve své zemi narození činí úspěšnost 14,0 % u ERC Starting Grants, 14,9 % u ERC Consolidator Grants a 14,5 % u ERC Advanced Grants. Žadatelé předkládající návrh ERC prostřednictvím zahraničních hostitelských institucí vykazují velmi podobné hodnoty: 14,3 % u Starting Grants, 15,9 % u Consolidator Grants a 16,0 % u Advanced Grants.
Výsledky analýzy naznačují, že hlavní rozdíly v míře úspěšnosti žadatelů o grant ERC nejsou primárně spojeny s vědní oblastí ani typem grantového schématu. Výraznější rozdíly v úspěšnosti žadatelů o ERC grant se objevují zejména v souvislosti s výzkumnou mobilitou, tj. s úrovní hostitelských institucí a výzkumného prostředí, kvalitou institucionálního zázemí a mezi zeměmi s odlišnou úrovní internacionalizace, institucionální podpory a celkové výkonnosti národních výzkumných a inovačních systémů.
Tabulka 4: Úspěšnost žadatelů o grant ERC podle vědních domén ERC
Tabulka 5: Úspěšnost žadatelů o grant ERC podle typů grantů ERC
ČR představuje v analýze poměrně výrazný rozdíl mezi úspěšností žadatelů předkládajících návrh ERC prostřednictvím domácích a zahraničních hostitelských institucí. Výzkumníci narození v ČR, kteří předkládají návrh ERC prostřednictvím zahraniční hostitelské instituce, mají úspěšnost 16,4 %, zatímco u domácích žadatelů předkládajících návrh ERC prostřednictvím české hostitelské instituce činí úspěšnost 12,3 %. To naznačuje, že čeští výzkumníci jsou při podávání ERC návrhů prostřednictvím zahraničních hostitelských institucí konkurenceschopnější než v domácím výzkumném prostředí.
Současně však zahraniční žadatelé předkládající návrh ERC prostřednictvím hostitelských institucí v ČR vykazují úspěšnost pouze 5,9 %. Z dat je patrné, že příchozí zahraniční žadatelé nejsou v českém výzkumném prostředí příliš úspěšní. Z celkového počtu 153 zahraničních žadatelů předkládajících návrh ERC prostřednictvím českých hostitelských institucí bylo financováno pouze 9 projektů.
Struktura zahraničních žadatelů rovněž ukazuje, že mezi žadateli předkládajícími návrh ERC prostřednictvím českých hostitelských institucí převažují výzkumníci pocházející ze zemí s nižší inovační výkonností nebo ze zemí mimo klasifikaci EIS 2025, zatímco výzkumníků z inovačně nejsilnějších evropských zemí je relativně málo.
Z dat vyplývá, že čeští výzkumníci dokáží uspět i v silně konkurenčním prostředí etablovaných zahraničních hostitelských institucí. Úspěšnost českých žadatelů předkládajících návrh ERC prostřednictvím zahraničních institucí je vyšší než u žadatelů podávajících návrh prostřednictvím českých institucí, i když rozdíl není dramatický. Výrazně slabší výsledky však vykazují zahraniční žadatelé předkládající návrhy ERC prostřednictvím českých hostitelských institucí. Právě jejich nízká úspěšnost při současně poměrně vysokém počtu podaných návrhů významně snižuje celkovou úspěšnost návrhů ERC předkládaných prostřednictvím institucí v ČR. Výsledky tak nepřímo naznačují, že etablovanější zahraniční výzkumná prostředí mohou přispívat k formování konkurenceschopnějších ERC žadatelů.
Tabulka 6: ČR – úspěšnost žadatelů o grant ERC podle vztahu k hostitelskému prostředí
Detailnější členění úspěšnosti projektových návrhů za ČR podle vědních domén a typů ERC grantů je třeba interpretovat opatrně, protože některé hodnoty vycházejí z velmi nízkého počtu návrhů. Přesto je patrné, že nízká úspěšnost zahraničních žadatelů předkládajících projektové návrhy prostřednictvím českých hostitelských institucí se neomezuje pouze na jednu vědní doménu ani na jeden typ ERC grantu. Ve všech třech vědních doménách se úspěšnost zahraničních žadatelů v ČR pohybuje pouze mezi 5,1 % a 7,7 %. U českých žadatelů v zahraničí naopak vystupuje vysoká hodnota v oblasti SH, která je však založena na malém počtu případů a nelze ji přeceňovat. Podobně je třeba opatrně číst výsledky analýzy podle typu grantu, zejména hodnotu úspěšnosti projektových návrhu u českých žadatelů ucházejících se o ERC Advanced Grants v zahraničí. Níže uvedené tabulky proto popisují spíše aktuální situaci a strukturu výsledků v analyzovaných výzvách než stabilní dlouhodobý vzorec.
Tabulka 7: ČR – úspěšnost podle vědních domén
Tabulka 8: ČR – úspěšnost podle typu ERC grantů
Analýzu úspěšnosti zahraničních žadatelů v jednotlivých hostitelských zemích je vhodné doplnit také pohledem na zemi jejich narození. Odlišnou interpretační váhu má situace, kdy hostitelská země přitahuje výzkumníky narozené v inovačně nejsilnějších evropských zemích, a odlišnou situace, kdy většina zahraničních žadatelů pochází ze slabších inovačních systémů nebo z dalších zemí mimo klasifikaci EIS. Země narození může do určité míry nepřímo naznačovat také kvalitu a konkurenceschopnost výzkumného zázemí, ve kterém se výzkumník profesně formoval. Lze předpokládat, že kvalita výzkumného prostředí, institucí, infrastruktury či internacionalizace v zemi původu může ovlivňovat i pozdější konkurenceschopnost uchazečů o ERC grant. Současně je však třeba zdůraznit, že jde pouze o velmi hrubý indikátor. Databáze eCORDA neobsahuje detailní informace o profesních drahách jednotlivých žadatelů, jejich publikační výkonnosti, předchozích zahraničních pobytech, studijní mobilitě ani dlouhodobém působení v zahraničních výzkumných institucích. Země narození proto nepředstavuje přímý ukazatel kvality jednotlivých uchazečů, přesto však může mít určitou vypovídací hodnotu při interpretaci širších strukturálních vzorců mezinárodní ERC mobility.
Tento pohled neslouží k hodnocení kvality jednotlivých žadatelů, ale spíše ukazuje geografickou strukturu zahraničních ERC žadatelů předkládajících návrh prostřednictvím hostitelských institucí v jednotlivých zemích. Nepřímo tak naznačuje, z jakých částí evropského a globálního výzkumného prostoru jsou hostitelské instituce schopny přitahovat uchazeče o grant ERC, a do určité míry odráží také jejich relativní atraktivitu pro výzkumníky z různých typů výzkumných a inovačních systémů.
Z níže uvedené tabulky 9 je patrné, že výzkumníci předkládající návrhy ERC mimo zemi svého narození představují geograficky velmi různorodou skupinu žadatelů. Ze zemí klasifikovaných v EIS jako Innovation Leaders pochází 10,6 % zahraničních žadatelů, ze skupiny Strong Innovators 16,9 %, z Moderate Innovators 19,9 % a z Emerging Innovators 11,7 %. Dohromady tak žadatelé ze zemí zahrnutých do klasifikace EIS představují přibližně 59 % všech zahraničních ERC žadatelů o grant ERC.
Významnou část však tvoří také žadatelé o grant ERC narození mimo země klasifikované v EIS. Největší zastoupení mají Spojené státy americké (8,8 %), Čína (6,8 %), Indie (5,1 %), Rusko (4,4 %) a Írán (3,7 %). Významně jsou zastoupeny také Kanada, Brazílie a další mimoevropské země. Souhrnně představují žadatelé pocházející ze zemí mimo klasifikaci EIS přibližně 41 % všech zahraničních ERC žadatelů.
Získané výsledky analýzy ukazují, že mezinárodní mobilita ERC žadatelů nepředstavuje pouze pohyb mezi evropskými výzkumnými a inovačními systémy, ale má výrazný globální rozměr. Tento výsledek je v souladu s dlouhodobým cílem Evropské rady pro výzkum posilovat otevřenost evropského výzkumného prostoru a podporovat přitažlivost evropských výzkumných institucí pro excelentní výzkumníky z celého světa. Současně však zůstává podíl žadatelů pocházejících ze zemí Innovation Leaders a Strong Innovators důležitým indikátorem schopnosti hostitelských institucí přitahovat výzkumníky z nejvýkonnějších evropských výzkumných systémů.
Tabulka 9: Struktura zahraničních ERC žadatelů podle země původu (agregace dle skupin EIS a vybrané země mimo klasifikaci EIS), UK a CH jsou vyloučeny jako hostitelské země
Podíl zahraničních žadatelů o ERC grant mezi všemi návrhy podanými v dané hostitelské zemi je vypočten jako podíl návrhů předložených výzkumníky narozenými mimo hostitelskou zemi (H?B) na celkovém počtu návrhů podaných v dané zemi. Ukazatel tak zachycuje míru internacionalizace ERC žádostí a otevřenosti hostitelského výzkumného prostředí vůči zahraničním uchazečům. Podíl zahraničních žadatelů o ERC grant mezi všemi návrhy podanými v dané hostitelské zemi ukazuje míru internacionalizace ERC žádostí. V celé EU činí tento podíl 40,9 %, zatímco v zemích EU-13 pouze 28,1 %. ČR s hodnotou 37,0 % výrazně převyšuje celkovou bilanci EU-13 a patří v tomto ohledu k otevřenějším zemím regionu. To naznačuje, že problém ČR nespočívá v nízkém zájmu zahraničních uchazečů řešit grant ERC v ČR. Důležitější je jejich nízká grantová úspěšnost a struktura zemí původu, která je analyzována v následujících tabulkách.
V analyzovaném období bylo v ČR podáno 153 návrhů zahraničními žadateli, což představuje nejvyšší počet mezi všemi zeměmi EU-13 bez ohledu na velikost země. Počet zahraničních žadatelů v ČR je vyšší než v Polsku a současně převyšuje součet zahraničních žadatelů v Polsku, Maďarsku a na Slovensku dohromady. To naznačuje, že problém ČR nespočívá v nízkém zájmu zahraničních uchazečů realizovat ERC grant v ČR. Důležitější je jejich nízká grantová úspěšnost a struktura zemí původu, která je analyzována v následujících tabulkách.
Tabulka 10: Podíl zahraničních žadatelů o ERC grant mezi návrhy podanými v hostitelských zemích EU
V případě ČR je tento pohled zvláště důležitý. V analyzovaném období byly prostřednictvím českých hostitelských institucí předloženy návrhy ERC zahraničními žadateli pocházejícími z více než čtyřiceti zemí, což naznačuje, že české výzkumné instituce nejsou z hlediska ERC mobility orientovány pouze na úzký okruh sousedních států, ale přitahují uchazeče o grant ERC z relativně širokého evropského i mimoevropského prostoru. Současně je patrné, že většina zahraničních žadatelů nepochází z inovačně nejsilnějších evropských systémů a podíl uchazečů o grant ERC narozených v zemích klasifikovaných dle EIS 2025 Innovation Leaders a Strong Innovators zůstává relativně nízký.
Tabulka 11. Zahraniční žadatelé o ERC grant v ČR: úspěšnost a struktura podle země původu (agregace dle skupin EIS)
Pouze 18,3 % zahraničních žadatelů o ERC grant předkládajících návrh prostřednictvím hostitelských institucí v ČR pocházelo ze zemí zařazených v EIS 2025 mezi Innovation Leaders nebo Strong Innovators. Naopak více než polovina těchto žadatelů (51,6 %) pocházela ze zemí skupin Moderate a Emerging Innovators. Dalších 30,1 % tvořili žadatelé narození v zemích mimo klasifikaci EIS.
Tabulka 12: Zjednodušený přehled struktury návrhů ERC předkládaných zahraničními žadateli v ČR podle skupin EIS 2025
Tento výsledek pomáhá interpretovat relativně nízkou úspěšnost zahraničních ERC žadatelů zamýšlejících realizovat grant ERC v ČR. Neznamená to, že by zahraniční žadatelé pocházející ze zemí skupin Moderate, Emerging Innovators nebo mimo klasifikaci EIS byli automaticky méně kvalitní.
Země narození představuje pouze hrubý strukturální ukazatel, který může nepřímo odrážet kvalitu a internacionalizaci výzkumného prostředí, v němž se výzkumník profesně formoval. Analýza však nezohledňuje individuální kariérní trajektorii žadatelů, jejich zahraniční studijní a výzkumné pobyty ani předchozí působení v mezinárodních výzkumných institucích. Výsledky proto nelze interpretovat jako hodnocení kvality jednotlivých výzkumníků podle země původu, ale spíše jako indikaci strukturálních rozdílů v atraktivitě a mezinárodní konkurenceschopnosti hostitelských výzkumných systémů v rámci ERC prostoru.
Poměrně velmi nízká úspěšnost zahraničních žadatelů o grant ERC usilujících o realizaci ERC grantu v ČR se projevuje ve všech sledovaných skupinách a ve většině případů nepřekračuje hranici 10 %. Současně však platí, že v jednotlivých skupinách jsou počty financovaných projektů velmi malé. Výsledky za ČR je proto nutné interpretovat opatrně, protože i jednotlivé úspěšné či neúspěšné návrhy mohou relativní úspěšnost jednotlivých skupin výrazně ovlivnit.
Podobný vzorec lze pozorovat i v dalších zemích EU-13 a obecně ve státech s méně etablovaným výzkumným a inovačním prostředím. Země jako Polsko, Maďarsko, Slovensko, Rumunsko, Chorvatsko nebo Bulharsko vykazují velmi nízkou úspěšnost zahraničních ERC žadatelů plánujících realizaci grantu v těchto zemích, často blížící se nule. Současně se ukazuje, že mezi zahraničními žadateli převažují výzkumníci narození v zemích skupin Moderate, Emerging Innovators nebo mimo klasifikaci EIS, zatímco podíl žadatelů narozených v zemích Innovation Leaders a Strong Innovators zůstává nízký.
Tabulka 13: Úspěšnost projektových návrhů a struktura zahraničních žadatelů o ERC grant v hostitelských zemích EU-13 podle země původu
Výše uvedená analýza ukazuje, že žadatelé podávající ERC návrhy prostřednictvím zahraničních hostitelských institucí často dosahují vyšší úspěšnosti než žadatelé podávající návrhy v domácím prostředí. Tento vztah však nelze interpretovat mechanicky, protože významnou roli pravděpodobně hraje kvalita hostitelských institucí, úroveň institucionální podpory i celková konkurenceschopnost výzkumného systému dané hostitelské země. Výsledky analýzy současně naznačují, že výzkumníci narození ve střední a východní Evropě při podávání ERC návrhů často směřují do etablovanějších západoevropských výzkumných systémů, které disponují kvalitnějším institucionálním zázemím, rozvinutější infrastrukturou a kvalitnější podporou ERC žadatelů. Rozdíly v úspěšnosti proto pravděpodobně neodrážejí pouze kvalitu samotných výzkumníků, ale také institucionální podmínky a konkurenceschopnost hostitelských výzkumných systémů.
V případě ČR mají čeští žadatelé podávající návrh ERC v zahraničí vyšší úspěšnost než domácí žadatelé ucházející se o grant ve spolupráci s českými institucemi. Současně však zahraniční žadatelé plánující realizaci ERC grantu v ČR dosahují relativně nízké úspěšnosti. Tyto rozdíly naznačují, že čeští výzkumníci dokážou uspět i v silně konkurenčním prostředí etablovaných zahraničních institucí. Přestože analýza neobsahuje detailní informace o profesních drahách jednotlivých žadatelů, lze předpokládat, že část českých výzkumníků působících v zahraničí je dlouhodobě součástí etablovanějších a mezinárodně konkurenceschopnějších výzkumných prostředí, což může přispívat k jejich vyšší úspěšnosti v ERC grantových soutěžích. Naopak zahraniční uchazeči plánující řešit ERC grant v ČR zůstávají výrazně méně úspěšní. Nízká úspěšnost těchto zahraničních žadatelů při současně poměrně vysokém počtu podaných návrhů navíc významně snižuje celkovou úspěšnost návrhů ERC podávaných v ČR.
Podobný vzorec lze pozorovat také v zemích EU-13. V zemích EU-13 mezi zahraničními žadateli často převažují výzkumníci narození v zemích skupin Moderate Innovators, Emerging Innovators nebo mimo klasifikaci European Innovation Scoreboard, zatímco podíl žadatelů narozených v zemích Innovation Leaders a Strong Innovators zůstává relativně nízký. také v ČR. Výsledky tak naznačují, že méně etablovaná výzkumná a inovační prostředí ve střední a východní Evropě zatím nepřitahují ve větší míře žadatele pocházející z inovačně nejsilnějších evropských systémů.
ČR se zároveň nejeví jako uzavřené hostitelské prostředí: podíl zahraničních žadatelů o grant ERC v ČR dosahuje 37,0 %, tedy výrazně více než průměr zemí EU-13. Nízká celková úspěšnost zahraničních žadatelů v ČR proto nesouvisí s jejich nízkým počtem, ale spíše s jejich strukturou a nižší grantovou úspěšností.
Současně je však nutné upozornit, že malé počty projektů v řadě zemí EU-13 významně omezují robustnost závěrů vzešlých z této analýzy. Většinu statistických výstupů je proto třeba interpretovat opatrně, protože procentní úspěšnost může být u zemí s malým počtem případů výrazně ovlivněna jednotlivými financovanými nebo nefinancovanými návrhy.
Veškeré interpretace statistických výstupů vycházejí výhradně z kvantitativních dat databáze eCORDA. Analýza neobsahuje detailní informace o vědeckých CV jednotlivých žadatelů o grant ERC, jejich publikační výkonnosti, kvalitě předchozího výzkumu, mezinárodních zkušenostech ani kariérní trajektorii. Databáze proto umožňuje zachytit především širší strukturální vzorce mezinárodní ERC mobility a rozdíly mezi hostitelskými výzkumnými systémy, nikoli detailně hodnotit kvalitu jednotlivých výzkumníků. Také tato omezení je proto třeba zohlednit při interpretaci prezentovaných závěrů.
Klíčovou výzvou pro méně etablované výzkumné systémy není pouze přitahovat zahraniční uchazeče o ERC grant, ale současně vytvářet podmínky, které zvýší jejich grantovou konkurenceschopnost.
Autor: Daniel Frank, TC Praha, frank@tc.cz, 25.5.2026
Publikování a šíření obsahu tohoto článku (blogu) nebo jeho části a příloh jakýmkoli způsobem v českém nebo jiném jazyce je možné pouze s uvedením zdroje a autora dle obvyklých citačních zvyklostí. Jakékoliv změny a úpravy článku (vyjma čistě formálních) je možné provádět pouze se souhlasem autora. Text neprošel jazykovou kontrolou.
25.05.2026
21.04.2026
10.04.2026
