Jak propojit venkov a města? Projekt PoliRuralPlus hledá nové cesty
21.09.2026
Horizont Evropa nabízí příležitosti nejen výzkumným institucím, univerzitám a firmám, ale také organizacím z dalších oblastí, včetně neziskového sektoru. Příkladem úspěšného zapojení je humanitární organizace Člověk v tísni (ČvT), která se stala partnerem projektu Bio4HUMAN – Biobased solutions for the humanitarian sector’s waste management. Projekt, realizovaný od 1. ledna 2024 do 30. června 2026, propojil 10 evropských partnerů, mezi nimiž jsou i dvě organizace z České republiky. Vedle ČvT se na projektu podílel také BIOEAST HUB CR. Společně hledali inovativní řešení založená na principech bioekonomiky, která mohou přispět k udržitelnějšímu nakládání s odpady v humanitárním sektoru. Rozhovor nám poskytly Anna Nejedlá a Marie Šmídová Skálová.

Marie Šmídová Skálová Anna Nejedlá
Můžete stručně představit projekt BIO4HUMAN a vysvětlit, jaký problém řešil?
Šmídová Skálová: Bio4HUMAN je projekt financovaný z programu Horizont Evropa, který letos v červnu završil své tříleté fungování a během něj zkoumal, zda a jak mohou bio-based (biologicky založená) řešení přispět ke zlepšení nakládání s pevným odpadem v humanitárních kontextech. Projekt vycházel z poznání, že humanitární organizace často působí v prostředích, kde jsou systémy nakládání s odpady velmi omezené, a zároveň svými aktivitami nevyhnutelně generují další odpad, který negativně ovlivňuje životní prostředí a veřejné zdraví. Cílem bylo lépe porozumět tomu, jak humanitární sektor přispívá k této problematice a jaké bio-based přístupy by mohly pomoci její dopady zmírnit.
Jednou z hlavních přidaných hodnot projektu bylo propojení aktérů, kteří spolu běžně nespolupracují – humanitárních organizací, univerzit a výzkumných institucí, odborníků na bioekonomiku i zástupců soukromého sektoru. Díky tomu bylo možné posoudit problematiku nakládání s odpady v humanitárních kontextech z různých perspektiv a identifikovat řešení, která mají potenciál být využitelná v praxi. Je důležité zdůraznit, že Bio4HUMAN byl především analytický koncepční projekt – nešlo o pilotní testování technologií v terénu. Projekt však zahrnoval sběr dat a studie proveditelnosti v Demokratické republice Kongo a Jižním Súdánu, které sloužily k ověření relevance a potenciální využitelnosti navrhovaných řešení v reálných humanitárních podmínkách.
Jak se vaše organizace stala součástí projektového konsorcia a jaká byla její role v projektu?
Nejedlá: Člověk v tísni byl do konsorcia přizván díky svým dlouholetým zkušenostem s humanitárními programy v Demokratické republice Kongo. Svou roli sehrály také existující osobní a profesní vazby mezi některými partnery konsorcia – projekt koordinuje společnost Enspire Science a její projektová manažerka dobře znala práci Člověka v tísni v humanitárním sektoru. Právě kombinace těchto kontaktů a našich zkušeností z terénu vedla k našemu zapojení do projektu. Naší hlavní rolí bylo přinést do projektu praktickou znalost humanitárního prostředí a zajistit, aby navrhovaná řešení odpovídala reálným potřebám lidí i organizací působících v krizových oblastech. Vedli jsme analýzu potřeb humanitárního sektoru v oblasti nakládání s odpady a realizovali rozhovory a konzultace s humanitárními aktéry v Evropě i přímo v Demokratické republice Kongo. Současně jsme v terénu spolupracovali s místními komunitami, akademickými institucemi, aktéry odpadového hospodářství, místními orgány a úřady a dalšími relevantními aktéry, abychom lépe porozuměli místním podmínkám a výzvám. Obdobnou roli v Jižním Súdánu zastávala naše partnerská organizace Polish Humanitarian Action (PAH), která vedla sběr dat a konzultace v tamním humanitárním kontextu. Díky tomu bylo možné ověřovat, zda navrhovaná řešení dávají smysl nejen z technologického hlediska, ale i z pohledu místních podmínek.
Na jaké překážky nebo bariéry jste při přípravě projektu narazili a jak se vám je podařilo překonat?
Nejedlá: Největší výzvou bylo propojit dva odlišné světy – humanitární sektor a sektor bioekonomiky. Odborníci na bio-based technologie často nemají zkušenost s fungováním v nestabilních nebo krizových podmínkách, zatímco humanitární organizace nemusí mít přehled o nejnovějších technologických inovacích. Cílem nebylo technologie přímo testovat, ale posoudit jejich potenciál a proveditelnost v humanitárních kontextech. Důležité proto bylo vytvořit společný jazyk a společný rámec hodnocení, který by umožnil realisticky posoudit, zda by jednotlivá řešení mohla fungovat v podmínkách s omezenou infrastrukturou, financemi, informacemi i odbornými kapacitami. K tomu přispěla úzká spolupráce mezi partnery projektu a sběr dat v Demokratické republice Kongo a Jižním Súdánu, který poskytl důležité poznatky o místních potřebách a omezeních.
Jaké konkrétní výsledky projekt přinesl a kdo je bude využívat?
Šmídová Skálová: Projekt vytvořil portfolio deseti bio-based řešení pro nakládání s odpady v humanitárních kontextech, která byla vybrána z mnohem širšího souboru 81 předem identifikovaných řešení a následně podrobena environmentálnímu, socioekonomickému a governance hodnocení. Součástí hodnocení bylo také posouzení jejich proveditelnosti v podmínkách Demokratické republiky Kongo a Jižního Súdánu. Výstupy zahrnují rovněž doporučení pro humanitární organizace, tvůrce veřejných politik, donory i aktéry působící v oblasti bioekonomiky. Za stejně důležitý výstup jako samotné portfolio řešení však považujeme metodiky a analytické nástroje, které byly projektem vyvinuty. Patří mezi ně například metodika pro analýzu potřeb humanitárního sektoru založená na kvalitativním výzkumu (rozhovory s klíčovými informátory a fokusní skupiny), metodika studií proveditelnosti nebo rámce pro environmentální, socioekonomické a institucionální hodnocení jednotlivých řešení, včetně analýz životního cyklu speciálně přizpůsobené potřebám organizací působícím v humanitárních podmínkách. Tyto nástroje mohou využít nejen humanitární organizace, ale také výzkumné instituce a další projekty, které budou chtít hodnotit vhodnost inovativních řešení v jiných humanitárních či rozvojových kontextech. Výstupy projektu tak neslouží pouze jako soubor doporučených řešení, ale také jako praktický návod, jak podobné analýzy a hodnocení realizovat v dalších zemích a kontextech.
Můžete nám přiblížit nějaký konkrétní příklad ze zmiňovaného portfolia 10 bio-based řešení?
Šmídová Skálová: Je zde například technologie BSF (Black Soldier Fly), která využívá larvy bráněnky Hermetia illucens ke zpracování organického odpadu na hodnotné produkty. Larvy dokážou během přibližně 10–15 dní zpracovat velké množství biologického odpadu a snížit jeho hmotnost o cca 50–80 %, čímž se výrazně zmenší jeho objem a zamezí se jeho hnití a zápachu. Výsledné produkty – larvy bohaté na bílkoviny a tuky a organické hnojivo (frass) – lze dále využít například jako krmivo pro zvířata nebo jako hnojivo v zemědělství.
Nebo bych zmínila obaly z houbového mycelia, které se vyrábějí tak, že podhoubí prorůstá zemědělským odpadem, jako jsou slupky, sláma nebo piliny, čímž během několika dní vytvoří pevnou a lehkou strukturu, která se poté vysuší nebo tepelně upraví a zastaví se tak další růst. Výsledný materiál je plně biologicky rozložitelný a kompostovatelný, přičemž svými izolačními a ochrannými vlastnostmi může nahradit polystyren nebo jiné plasty. Používá se především jako ochranný obal při přepravě křehkého zboží, ale i jako alternativa k jednorázovým plastovým výrobkům v spotřebitelských kontextech.
Ve stejném tématu byl podpořen projekt WORM (Waste in Humanitarian Operations: Reduction and Minimisation). Došlo ke spolupráci či sdílení zkušeností mezi oběma projekty?
Nejedlá: Ano. Již od začátku bylo plánováno propojení a sdílení zkušeností mezi projekty Bio4HUMAN a WORM, které byly podpořeny ve stejné výzvě programu Horizont Evropa. Zatímco Bio4HUMAN se soustředil především na identifikaci a hodnocení bio-based řešení, projekt WORM se zaměřoval na širší podporu principů cirkulární ekonomiky v humanitárních operacích. Oba projekty sdílely poznatky, účastnily se společných aktivit a hledaly synergie, aby se výsledky navzájem doplňovaly a měly co největší dopad na humanitární sektor.
Co pro vás bylo během realizace projektu největší výzvou?
Šmídová Skálová: Největší výzvou bylo realisticky posoudit, zda mají bio-based řešení potenciál fungovat v humanitárních kontextech. Ačkoli všechna dosahují vysoké úrovně technologické připravenosti (TRL 8–9), často jsme od výrobců neměli dostatečné informace o jejich chování v podmínkách vysokých teplot a vlhkosti, které jsou typické pro naše dvě případové země. Chybějící data tak ztěžovala hodnocení jejich vhodnosti pro reálné humanitární prostředí. Řada řešení, která fungují v evropském prostředí, nemusí být v zemích, jako jsou Demokratická republika Kongo a Jižní Súdán, ekonomicky, technicky ani institucionálně realizovatelná. Klíčové proto bylo posoudit, zda by mohla být dostupná, přijatelná pro místní komunity a dlouhodobě udržitelná.
Výzvou pro nás bylo také zapojení do odlišného typu projektu, než na jaké jsou humanitární organizace běžně zvyklé. Projekty v Horizontu Evropa jsou založeny na úzké spolupráci akademických institucí, neziskových organizací a soukromého sektoru a práce je rozdělena do tematických pracovních balíčků. Přestože už máme zkušenosti s několika projekty programu Horizont Evropa, například prostřednictvím Českého klimatického týmu, každý nový projekt představuje příležitost učit se nové přístupy k výzkumu, koordinaci partnerů a mezioborové spolupráci. Právě tato spolupráce mezi různými aktéry a propojení různých perspektiv však byla zároveň jednou z největších přidaných hodnot celého projektu.
Plánujete účast v budoucích výzvách Horizontu Evropa?
Nejedlá: Ano. Účast v programu Horizont Evropa nám umožňuje přinášet do výzkumných projektů zkušenosti z humanitární praxe a zároveň získávat přístup k inovativním řešením, která mohou zlepšit dopad naší práce. Projekty tohoto typu představují jedinečnou příležitost propojit akademickou sféru, soukromý sektor a humanitární organizace při hledání řešení globálních výzev.
Proto máme zájem se do podobných výzev zapojovat i v budoucnu. Zároveň bychom rádi navázali na poznatky získané v projektu Bio4HUMAN a ověřili jejich využitelnost v praxi. Projekt identifikoval řadu zajímavých přístupů a řešení, jejichž potenciál byl hodnocen z výzkumného hlediska. Dalším logickým krokem by bylo některé z těchto poznatků dále rozvíjet a v budoucnu je pilotně ověřit či aplikovat v konkrétních humanitárních a rozvojových kontextech.
Co byste doporučili neziskovým organizacím, které o účasti v programu Horizont Evropa teprve uvažují?
Šmídová Skálová: Nebát se vstoupit do partnerství s výzkumnými institucemi a technologickými organizacemi. Neziskové organizace často podceňují hodnotu své praktické zkušenosti z terénu, přitom právě ta je pro evropské projekty velmi cenná. Důležité je také věnovat dostatek času přípravě kvalitního konsorcia, jasně definovat vlastní přínos projektu a zajistit si interní kapacity pro administraci projektu.
Přestože je účast v Horizontu Evropa náročná, přináší možnost ovlivňovat evropskou debatu, získávat nové know-how, navazovat spolupráci s novými partnery z akademické, veřejné i soukromé sféry a rozvíjet inovace s reálným dopadem na společnost.
21.09.2026
04.02.2026
08.01.2026