Národní informační centrum pro evropský výzkum
Pokračovaní analýzy ERC granty v ČR 2007–2025: vývoj a trendy – část 1: Jak roste české portfolio ERC: typy grantů, domény a gender
Na počátku sledovaného období je situace z pohledu řešených ERC grantů přirozeně velmi skromná: v roce 2008 běží jeden grant ERC na veřejné vysoké škole a žádný na pracovištích AV ČR. V následujících letech však počty grantů v obou typech institucí výrazně rostou. Počet běžících grantů ERC na AV ČR se zvyšuje z nuly na 24 grantů v roce 2025, zatímco univerzity se z jednoho grantu dostávají ve stejném roce na 33 grantů.
Vývoj počtu běžících grantů ERC v průběhu let dobře dokumentuje posun v rozložení účastnického portfolia. První část sledovaného období je charakteristická postupným posilováním pozice AV ČR: v roce 2013 hostí pracoviště AV ČR pět grantů ERC, zatímco na univerzity pouze dva. Zlom nastává kolem roku 2015, kdy v obou typech institucí působí sedm hlavních řešitelů ERC grantů. V dalších letech se do popředí dostávají veřejné vysoké školy. V roce 2018 se na univerzitách řeší 16 grantů ERC oproti deseti v AV ČR, v roce 2024 už 28 grantů oproti 20 a podobný rozdíl se udržuje i v roce 2025 (33 vs. 24 grantů ERC).
Ve sledovaném období 2008–2025 se počet běžících grantů ERC na pracovištích AV ČR zvyšuje v průměru zhruba o 1,4 grantu ERC ročně, zatímco na veřejných vysokých školách přibližně o 1,9 grantu ERC ročně. Oba typy institucí tedy dlouhodobě posilují, avšak tempo růstu je vyšší u univerzit. V důsledku toho se veřejné vysoké školy v posledních letech podílejí na větší části celkového počtu běžících ERC grantů v ČR.
Při přepočtu na 1 000 výzkumníků (FTE) se obraz částečně mění. V AV ČR se počet běžících grantů ERC na 1 000 FTE zvyšuje z nulové hodnoty v roce 2008 nejprve na zhruba 0,5–1,0 grantu ERC v období 2009–2012 (0,51 až 0,99). V dalších letech ukazatel překračuje hranici 1 grantu ERC na 1 000 FTE a v období 2013–2016 se posouvá přibližně do pásma 1,2–1,9 grantu ERC (od 1,18 do 1,83), přičemž v roce 2017 je patrný jen krátký pokles na 1,48 grantu ERC. Následně se v letech 2018–2021 stabilizuje kolem 2 grantů ERC na 1 000 FTE (zhruba 1,92–2,32) a po roce 2021 dochází k dalšímu zrychlení: v roce 2022 dosahuje 2,85 grantu ERC a v letech 2023–2024 se pohybuje již kolem 3,6–3,7 grantu ERC na 1 000 FTE (3,72 a 3,65).
U veřejných vysokých škol je růst počtu běžících ERC grantů na 1 000 FTE podstatně pozvolnější. Do roku 2014 se ukazatel pohybuje přibližně v pásmu 0,1–0,3 grantu ERC na 1 000 FTE, výraznější posun nastává až po roce 2014, zejména v letech 2015–2016. V období 2018–2020 se hodnoty stabilizují zhruba mezi 1,3–1,6 grantu ERC na 1 000 FTE (1,36 v roce 2018, 1,61 v roce 2019 a 1,45 v roce 2020) a na konci období dosahují 1,85 v roce 2023 a 1,96 grantu ERC na 1 000 FTE v roce 2024. V letech 2023–2024 tak na 1 000 FTE ve vysokoškolském sektoru připadalo zhruba 1,9–2,0 běžícího ERC grantu, zatímco v AV ČR přibližně 3,6–3,7 – tedy zhruba dvojnásobek.
Průměrné roční navýšení počtu běžících ERC grantů na 1 000 FTE činí u AV ČR zhruba +0,23 grantu, zatímco u veřejných vysokých škol přibližně +0,12 grantu. Z dlouhodobého hlediska tak AV ČR dosahuje vyšší hodnoty tohoto ukazatele vzhledem k velikosti své výzkumné komunity, zatímco univerzity posilují především v absolutním počtu grantů – díky výrazně většímu počtu výzkumníků.
Rozdíly v intenzitě držení grantů ERC, tedy v počtu běžících grantů ERC na 1 000 FTE výzkumníků, je třeba interpretovat s ohledem na odlišnou institucionální misi obou typů institucí. Akademie věd ČR je téměř výhradně zaměřena na základní výzkum a velká část jejích FTE připadá na obory, které jsou dobře sladěny s profilem ERC, zejména na domény LS a PE. Veřejné vysoké školy naproti tomu kombinují základní a aplikovaný výzkum s rozsáhlou výukovou činností; významná část jejich výzkumných FTE je vázána na pedagogiku nebo na aplikovaný a smluvní výzkum a do soutěží typu ERC se zapojuje jen menší podíl pracovníků.
Ukazatel „počet grantů na 1 000 FTE“ tak do určité míry zvýhodňuje AV ČR a sám o sobě nevyjadřuje individuální úspěšnost jednotlivých výzkumníků. Přesto data ukazují natolik stabilní a v čase rostoucí rozdíl mezi oběma sektory, že lze alespoň orientačně formulovat dva závěry. Zaprvé, AV ČR zřejmě disponuje menším, ale dlouhodobě vysoce „ERC-aktivním“ jádrem výzkumníků orientovaných na mezinárodně konkurenceschopný základní výzkum. Zadruhé, veřejné vysoké školy se postupně stávají hlavním nositelem kvantitativního růstu: díky většímu objemu výzkumných FTE, rozvoji výzkumných univerzit, zakládání specializovaných center a posilování institucionální podpory pro ERC nesou v současnosti větší část celkového počtu grantů, i když z hlediska koncentrace grantů na výzkumníka zatím za AV ČR mírně zaostávají.
V souhrnu se tak role obou typů institucí do značné míry doplňují: AV ČR koncentruje relativně vysokou intenzitu ERC grantů v menší vědecké komunitě, zatímco veřejné vysoké školy nesou rostoucí část celkového objemu grantů a rozšiřují geografický i oborový záběr české účasti v ERC.
Tabulka 5: ČR – Počet probíhajících grantů ERC v daném roce pod vedením hlavních řešitelů z AV ČR, veřejných vysokých škol a fakultních nemocnic, 2008–2025
Tabulka 5 zachycuje vývoj počtu běžících grantů ERC podle typu hostitelské instituce – na jedné straně pracoviště Akademie věd ČR (AV ČR), na straně druhé veřejné vysoké školy včetně pracovišť ve fakultních nemocnicích. Stejně jako v předchozích částech analýzy jsou absolutní počty grantů doplněny o přepočet na 1 000 výzkumníků (FTE) pro roky 2008–2024; rok 2025 je zatím uveden pouze v absolutních počtech grantů, protože údaje o FTE nejsou k dispozici.
Graf 7: Počet probíhajících grantů ERC v daném roce pod vedením hlavních řešitelů z AV ČR a veřejných vysokých škol, fakultních nemocnic, ČR 2008–2025
Graf 8: Počet probíhajících grantů ERC v daném roce pod vedením hlavních řešitelů z AV ČR a veřejných vysokých škol, fakultních nemocnic na 1 000 FTE výzkumníků, ČR 2008–2025
Výsledky analýzy odrážejí jednak historickou výchozí pozici ČR v soutěži o granty ERC, jednak postupnou proměnu domácího výzkumného systému – jeho institucionální struktury, podpory excelentního výzkumu i kariérních podmínek pro potenciální řešitele grantů ERC. Na začátku sledovaného období byla Česká republika relativně krátce po vstupu do EU, bez širší zkušenosti s velkými individuálními granty typu ERC a jen s omezeným počtem pracovišť, která se mohla okamžitě měřit s evropskou špičkou – zejména ve fyzice a chemii na vybraných ústavech AV ČR a na několika univerzitách. První ERC granty proto logicky směřovaly do těchto institucí, zatímco ostatní pracoviště potřebovala více času na vytvoření vhodného zázemí pro potenciální hlavní řešitele – od odborného poradenského a projektového servisu až po motivační nástroje podporující účast ve výzvách ERC.
V průběhu let dochází k postupné institucionalizaci podpory ERC. Na univerzitách i v ústavech AV ČR přibývají specializovaní pracovníci v projektových kancelářích, rozvíjejí se mentoringové a tréninkové programy, institucionální i národní schémata pro podporu účasti v ERC, která vytvářejí „odrazový můstek“ pro účast v ERC grantech pro začínající výzkumníky. Vedle dlouhodobých aktivit NCP a TC Praha se kolem roku 2020 objevují systematická doporučení pro instituce i stát, a hlavně vzniká společná Expertní skupina AV ČR a UK, která kryje vědeckou část národní podpory, simuluje a trénuje kandidáty ERC pro hodnoticí pohovor (včetně tzv. mock interviews), poskytuje jim odbornou zpětnou vazbu k návrhům a zároveň pomáhá identifikovat uchazeče, kteří na soutěž ERC zatím nejsou dostatečně připraveni. To vše přispívá k profesionalizaci podpory žadatelů a pomáhá vysvětlit poměrně plynulý růst Starting Grants a rychlý nástup Consolidator Grants v programu Horizont Evropa.
S přechodem do programu Horizont 2020 a následně Horizontu Evropa se rozdíly v řadě sledovaných ukazatelů začínají výrazně rozevírat. Většina rychlého růstu počtu ERC grantů i strukturálních kontrastů, které v analýze pozorujeme, spadá až do období po roce 2013: jde o zavedení a rozběhnutí Consolidator Grants (grantů na podporu konsolidace nezávislých výzkumných týmů), vznik nových výzkumných center, výrazné posílení účasti v LS panelech, postupný nástup univerzit, ale zároveň trvale nízké počty grantů pro zkušené výzkumníky, pomalejší růst účasti v panelech SH a přetrvávající genderové nerovnováhy. Zatímco v období 7. rámcového programu české instituce s agendou ERC teprve získávaly první zkušenosti – a zejména v panelech SH byla patrná značná míra nejistoty – v programech Horizont 2020 a Horizont Evropa už s ERC pracují jako s běžnou součástí financování excelentního výzkumu na evropské úrovni. Současné rozdíly v počtech a struktuře grantů proto odrážejí především nastavení a strukturu českého výzkumného systému (velikost a profil oborů, generační složení, institucionální podporu), nikoli jen počáteční fázi učení.
Důležitou roli hraje generační struktura. Konsolidující se „střední generace“ (cca 7–15 let po PhD) se zahraniční zkušeností, mezinárodními sítěmi, kvalitním publikačním portfoliem a ambicí budovat vlastní týmy má profil, který nejlépe odpovídá cílové skupině schématu Consolidator Grants – a zároveň jde o generaci, která už vyrůstala v prostředí rámcových programů a vnímá ERC jako přirozenou součást kariéry. Naproti tomu generace, která by typicky mířila na Advanced Grants, je v českém prostředí relativně úzká: část nejlepších osobností se etablovala v zahraničí, část spoléhá na komfortní domácí financování a nemá silnou motivaci vstupovat do extrémně konkurenční soutěže a někde chybí dlouhodobá zkušenost s řízením větších výzkumných skupin a komplexních projektů – tedy role, kterou i v individuálních grantech ERC hlavní řešitel fakticky musí plnit. Skutečnost, že počty AdG zůstávají nízké po celých 18 let sledovaného období, navíc naznačuje, že nejde jen o „slabší“ konkrétní generaci, ale o dlouhodobě nastavený systém – s úzkou základnou skutečně ERC-konkurenceschopných seniorních PI a méně cílenými nástroji podpory právě pro tuto skupinu.
Rozdíly mezi doménami LS, PE a SH vyplývají v první řadě z empirických časových řad. Granty ERC hodnocené v panelech domény PE (Physical Sciences & Engineering) vstupují do „éry ERC“ jako první – už na začátku sledovaného období jde o jedinou oblast, ve které má ČR každoročně alespoň jeden běžící grant, a po celé období si v ní udržuje relativně vysokou a poměrně stabilní úroveň účasti. Granty ERC řešené v panelech domény LS (Life Sciences), převážně zaměřené na biomedicínské a další přírodovědné obory studující živé systémy, se objevují později, ale ve druhé polovině sledovaného období jejich počet roste velmi rychle. V počtu běžících grantů i v počtu grantů na 1 000 FTE výzkumníků tato doména postupně dohání, a v některých letech i předstihuje, tradičně silnou doménu PE (Physical Sciences & Engineering) orientovanou na přírodovědné a technické obory. V doméně SH (Social Sciences & Humanities) je nástup hlavních řešitelů grantů ERC časově opožděn a tempo růstu mírnější – počty grantů i jejich intenzita na 1 000 FTE rostou z nižší základny a jednotlivé úspěchy se proto výrazně promítají do výsledných ukazatelů. Lze předpokládat, že v případě grantů ERC řešených v panelech zaměřených na přírodní a biomedicínské obory se v časových řadách pozitivně odráží zejména vznik velkých výzkumných center, nové infrastrukturní investice a internacionalizace po roce 2010–2013. V oblasti společenských a humanitních věd naopak sehrává větší roli kombinace faktorů, jako je silnější orientace na národní témata a publikační kanály, menší tradice soutěžení o velké individuální granty typu ERC a pomalejší zakořeňování „ERC logiky“ v plánování vědeckých kariér. Nejde tedy o nedostatek kompetencí jednotlivých badatelů, ale spíše o odlišně nastavené oborové a institucionální prostředí, které se do struktury českého ERC portfolia postupně promítá.
Vztah mezi AV ČR a veřejnými vysokými školami je na poli excelentního výzkumu spíše komplementární než konkurenční. Akademie věd ČR měla v době startu ERC silné a stabilní zázemí v oblasti základního výzkumu, takže právě na jejích pracovištích se začínají řešit první granty ERC a dlouhodobě zde pozorujeme vyšší intenzitu grantů přepočtenou na 1 000 FTE. Veřejné vysoké školy naopak v čase posilují doktorská studia, nábor zahraničních výzkumníků a kariérní schémata, budují projektové a grantové kanceláře. Díky tomu postupně přebírají vedení v absolutním počtu grantů ERC a stávají se hlavním „nositelem“ růstu počtu těchto vrcholových projektů v ČR, zatímco AV ČR zůstává prostředím s vyšší koncentrací ERC grantů na výzkumníka.
Při interpretaci těchto rozdílů je však potřeba mít na paměti, že příprava i samotné řešení ERC grantů může v českém prostředí probíhat paralelně na pracovištích vysokých škol a AV ČR, případně na jejich společných pracovištích. V takových případech se „institucionální“ přiřazení grantu odvíjí od formální hostitelské instituce, ale reálný vědecký a personální základ je sdílený. Přímé srovnávání počtu ERC grantů mezi jednotlivými institucemi má proto v tomto ohledu omezenou vypovídací hodnotu a mělo by být chápáno spíše jako orientační než jako jednoznačný žebříček vědeckého výkonu jednotlivých organizací.
V neposlední řadě hrají roli genderové a institucionální bariéry, které se promítají do nižší účasti některých skupin výzkumníků na soutěži ERC a ovlivňují celkovou strukturu získaných grantů. Ženy tvoří v relevantních institucích přibližně třetinu výzkumníků, ale jejich podíl na běžících ERC grantech se drží jen kolem 15–20 %. I po přepočtu na FTE zůstává intenzita jejich účasti zhruba 2–3× nižší než u mužů. Tento rozdíl pravděpodobně odráží kombinaci faktorů – od nerovnoměrné zátěže v období rodičovství až po institucionální a kulturní nastavení systému (např. menší míru cíleného vyhledávání a podpory talentovaných výzkumnic, slabší mentoring či nižší zastoupení žen ve vedoucích rolích).
Celkový obrázek české účasti v ERC tedy není pouze náhodný souběh jednotlivých grantů, ale výsledek kombinace historické výchozí situace, postupně budovaného systému podpory, generační dynamiky, rozdílné síly oborů, institucionálních strategií AV ČR a univerzit, přetrvávajících strukturálních bariér – včetně těch genderových – a také skutečnosti, že část výzkumné kapacity je mezi oběma typy institucí sdílená.
Při pohledu na průměrné roční přírůstky v hlavních časových řadách (počty běžících grantů ERC a tam, kde je to možné, i počty grantů na 1 000 FTE) lze hlavní trendy ve vývoji českého portfolia ERC shrnout takto:
Nejrychlejší růst portfolia ERC: celkový počet ERC grantů
Celkové portfolio ERC dlouhodobě roste poměrně rychle: mezi lety 2008 a 2025 se počet běžících grantů zvyšoval v průměru o zhruba 3 až 4 granty ročně (přibližně +3,3 grantu ERC za rok). To potvrzuje, že nejde jen o jednotlivé izolované úspěchy ve výzvách, ale o stabilně se rozšiřující počet grantů ERC v čase.
Nejdynamičtější schéma: Consolidator Grants (CoG)
Ze tří hlavních schémat ERC rostou nejrychleji Consolidator Grants (CoG): průměrný roční přírůstek ročního je necelé dva granty ročně (asi +1,9), zatímco u Starting grants (StG) přibližně jeden a u Advance grants (AdG) jen zhruba třetina grantu za rok. Consolidator Grants (CoG) jsou proto nejdynamičtějším schématem a hlavním zdrojem nárůstu celkového počtu ERC grantů v ČR.
Nejrychlejší rostoucí doména podle intenzity držení grantů ERC (měřené počtem probíhajících grantů na 1 000 FTE výzkumníků): granty ERC řešené v panelech domény LS - Life Sciences
V absolutních počtech běžících grantů ERC přibývá v průměru nejvíce grantů řešených v panelech domén LS a PE (zhruba +1 grant ERC ročně v každé z nich), zatímco počet grantů ERC hodnocených v panelech SH roste pomaleji (asi +0,8 grantu ročně). Z hlediska intenzity – tedy počtu grantů ERC na 1 000 FTE výzkumníků – však přibývají nejrychleji granty řešené v panelech LS, těsně za nimi následují granty v panelech SH a pomaleji rostou granty v panelech PE. Během druhé poloviny sledovaného období se počty grantů v panelech LS posouvají z „bílé mapy“ mezi nejintenzivněji zastoupené části českého ERC portfolia, počty grantů v panelech SH rostou z nižší základny a jejich relativní význam se postupně zvyšuje, zatímco počty grantů v panelech PE si udržují stabilně vysokou, ale již spíše pozvolně rostoucí úroveň.
Institucionální tahouni růstu počtu grantů ERC: univerzity vedou v počtech grantů, AV ČR v intenzitě zapojení výzkumníků
Počet grantů ERC běžících na veřejných vysokých školách přibývá v průměru zhruba o 1,9 grantu ročně, na pracovištích AV ČR asi o 1,4 grantu ročně. Univerzity jsou tedy hlavním nositelem kvantitativního růstu počtu ERC grantů a postupně přebírají větší část celkového objemu ERC grantů v ČR. Z hlediska intenzity na 1 000 FTE však zůstává výrazně „ERC-intenzivnějším“ prostředím AV ČR: v posledních letech zde na tisíc výzkumníků připadá zhruba dvojnásobek běžících ERC grantů ve srovnání s univerzitním sektorem.
Gender: rychlejší růst u mužů, pomalejší dohánění u žen
Počet grantů ERC vedených muži přibývá v průměru přibližně o 2,8 grantu ročně, u žen asi o půl grantu ročně. Při přepočtu grantů ERC na 1 000 FTE výzkumníků roste účast mužů zhruba o 0,19 grantu ročně, u žen o 0,07. Genderový rozdíl se tedy mírně zmenšuje, ale i po přepočtu na FTE zůstává intenzita účasti žen zhruba 2–3× nižší než u mužů (v roce 2024 cca 1,2 vs. 3 granty na 1 000 FTE).
Nejpomaleji rostoucí oblast: Advanced Grants (AdG)
V této části ERC přibývá nových grantů jen velmi pomalu. Mezi roky 2008 a 2025 se počet běžících AdG v dlouhodobém průměru zvyšuje zhruba o třetinu grantu ročně a v jednotlivých letech nikdy nepřekračuje šest běžících grantů.Celkem bylo v tomto období v ČR realizováno 14 různých AdG. Ve srovnání s dynamikou StG a zejména CoG to ukazuje, že skupina seniorních výzkumníků s profilem odpovídajícím AdG je v českém prostředí dlouhodobě poměrně úzká. Advanced Grants tak představují spíše jednotlivé ostrovy excelence než stabilní, opakovaně se obnovující proud grantů a zůstávají jednou z nejslabších částí českého ERC portfolia, což odráží strukturálně slabší a křehčí základnu seniorní excelence připravené na soutěž v AdG.
Zvolená metodika – sledování počtu běžících grantů v jednotlivých letech a práce s průměrným ročním nárůstem – umožňuje vnímat ERC v ČR nikoli jen jako jednotlivé úspěchy špičkových výzkumníků v jednotlivých výzvách, ale jako dlouhodobě se rozvíjející kapacitu pro excelentní výzkum. Analýza ukazuje, že ČR během zhruba osmnácti let vybudovala solidní, ale stále relativně křehkou a zranitelnou základnu ERC grantů. Silnou stránkou je především mladší a zejména střední generace výzkumníků, postupný vzestup grantů řešených v panelech Life Sciences (typicky biomedicínské a další přírodovědné obory studující živé systémy) a posilování role výzkumných univerzit. Slabší pozice přetrvává u Advanced Grants, v některých oborových segmentech (zejména panelech SH – Social Sciences & Humanities, tedy ve společenských a humanitních vědách) a v zastoupení žen mezi hlavními řešiteli, a to i po přepočtu na 1 000 FTE. Z hlediska dynamiky tak nejrychleji přibývají ERC granty ve střední kariérní fázi (Consolidator Grants), v oblastech hodnocených v panelech LS a na vysokých školách, zatímco vrchol kariéry (Advanced Grants), společenské a humanitní vědy a účast hlavních řešitelů z řad žen i nadále představují – navzdory pozvolnému růstu – relativně slabší články českého ERC portfolia.
Z těchto zjištění vyplývají poměrně jasná doporučení pro další politiku podpory:
Pokud se tyto směry podaří udržet a posílit, může se dnešní počet ERC grantů řešených v ČR stát nejen trvalou a samozřejmou součástí národního výzkumného ekosystému, ale i odrazovým můstkem pro další růst – v počtu grantů, v kvalitě výzkumu i v mezinárodním postavení českých institucí.
Autor: Daniel Frank, frank@tc.cz, TC Praha, 22. 12. 2025
Publikování a šíření obsahu tohoto článku (blogu) nebo jeho části a příloh jakýmkoli způsobem v českém nebo jiném jazyce je možné pouze s uvedením zdroje a autora dle obvyklých citačních zvyklostí. Jakékoliv změny a úpravy článku (vyjma čistě formálních) je možné provádět pouze se souhlasem autora. Text neprošel jazykovou kontrolou.
22.12.2025
22.12.2025
09.12.2025
