Nechval dne před CZEDERem: Od účasti k vlivu

Pozitivní čísla nestačí. Co chybí, aby se česká věda stala tvůrcem, nikoli jen účastníkem evropského výzkumného prostoru?

7 strategických otázek pro ČR v RP

Níže uvedené tematické okruhy představují pracovní analytický rámec připravený před konáním konference CZEDER 2025 jako podklad pro odbornou diskusi o budoucí pozici ČR v evropském výzkumném prostoru a programu Horizont Evropa.

Nejde o vyčerpávající ani oficiální závěry, ale o možné diskusní směry vycházející z analytických výstupů autora, veřejně dostupných dat a relevantních strategických dokumentů.

Tento text představuje osobní odborný pohled analytika Technologického centra Praha. Nejedná se o oficiální stanovisko Technologického centra Praha.

1) Individuální excelence ano — systémová síla zatím ne

ČR dokáže vychovat špičkové vědce a má solidní výsledky v ERC a MSCA, přičemž patří mezi nejúspěšnější nové členské státy v napojení na TOP evropské instituce. Přesto tato excelence zůstává izolovaná a jen omezeně se přelévá do institucionálního leadershipu, koordinací a strategických rolí v RP. Chybí mechanismus, který by z individuálního úspěchu vytvořil systémový motor – propojení talentů, financování, koordinace a institucionální podpory. Bez toho budeme mít hvězdy, ale nikoli souhvězdí, které táhne zemi dopředu.

Otázka:
Jak propojit individuální excelenci českých vědců s institucionální a národní strategií, tak aby ČR systematicky vedla projekty, partnerství a agendy v RP?

2) Fragmentovaný systém: výkon stojí na ostrovech, ne na síti

ČR má několik výzkumně silných center, zejména v Praze, Brně a Olomouci, ale úspěch se nerozlévá do širšího systému. Úspěšné postupy, kapacity a konsorciální know-how zůstávají lokální. Chybí národní rámec pro sdílení kapacit, mentoring, společné projektové týmy a systematickou podporu koordinátorů. Výsledkem je, že neroste systém — rostou pouze jednotlivci a vybrané instituce.

Otázka:
Kdo a jak má nést odpovědnost za koordinaci české evropské vědní a inovační politiky — a jak zajistit konsolidaci kapacit a jasné vymezení jejich rolí?

3) Konec éry „máme na to fondy EU“ aneb "Horizon - first"

Evropské fondy zásadně pomohly budovat českou vědeckou infrastrukturu i kapacity, ale tato éra končí. Po roce 2027 bude nutné nahradit výrazně menší podporu z kohezních fondů, jinak hrozí propad investic, nevyužité infrastruktury a oslabení inovační dynamiky. Národní financování, soukromé zdroje i řízení musí být připraveny dříve, než podpora skončí — ne až poté.

Otázka:
Jak přejít od systému založeného na vnějších injekcích k dlouhodobé národní investiční strategii?

4) Od seznamu priorit k řízeným misím s evropským přesahem

ČR má definované národní mise v rámci strategie RIS3. Na rozdíl od některých zemí, které pojaly mise jako nástroj pro upevnění a zlepšení mezinárodní pozice ve VaV (např. Nizozemsko, Slovinsko), české mise zatím nejsou systematicky provázány s evropskými misemi a partnerstvími programu Horizont Evropa. To vytváří riziko paralelního běhu národních a evropských priorit — bez strategického souladu potřebného k posilování vlivu a pozic v Evropském výzkumném prostoru.

Úspěšné státy ukazují, že mise fungují tehdy, když se kolem nich soustředí zdroje, talenty, podpora koordinace a strategické partnerství se špičkovými institucemi. V českém prostředí však mise zatím nejsou spouštěčem takové koncentrace ani „investičním kompasem“. Bez jasné vazby na financování, rozvoj institucí a vstupní body do evropských struktur hrozí, že se z nich stane pouze dobře označený seznam priorit bez mezinárodního dopadu.

Otázka:
Jak zajistit, aby české mise nebyly jen strategickým seznamem, ale skutečným investičním a řídicím rámcem — a pomohly ČR usilovat o vedoucí roli alespoň v některých evropských výzkumných a inovačních agendách?

5) Regiony: infrastruktura vs excelence

Regiony získaly velké investice, ale bez specializace, partnerství a role v ERA je jejich dopad omezený. Widening je často konečná stanice, nikoli odrazový můstek ke špičkovému zapojení. Jeho regionální dopad je navíc velmi omezený. Pokud regionální infrastruktury nedostanou jasný profil, lídry a talentové strategie, zůstanou podfinancované a nevyužité. Regiony nemají být „místní věda“, ale specializovaní aktéři ERA.

Otázka:
Jak definovat role regionů v ERA a využít Widening jako most do vyšší výkonnostní ligy?

6) Talenti rozhodnou — ale systém je úzký

ČR dokáže přitahovat výzkumníky, ale převážně z méně etablovaných zemí. Chceme-li přilákat a udržet špičkové vědce, potřebujeme transparentní kariérní modely, konkurenceschopné start-up balíčky, předvídatelné financování a prostředí podporující vědecké vedení. Talentový systém nesmí být náhodný — musí být strategický.

Otázka:
Jak vybudovat český model pro přilákání, dlouhodobé působení a profesní růst špičkových vědců?

7) Účast nestačí — potřebujeme vliv

Samotný počet projektů ani objem získaných prostředků neurčují postavení ČR v ERA. Účast v konsorciích není totéž co vliv na jejich směřování. Pokud chceme přejít od role účastníka k roli spolutvůrce evropských programů, musíme systematicky podporovat koordinátory, budovat instituce schopné vést velké projekty a sledovat ukazatele vlivu — nikoliv jen účasti či získané finanční prostředky. 

Otázka:
Jak zajistit, aby český úspěch v RP nebyl měřen jen počtem projektů, ale i schopností ovlivňovat evropskou vědeckou a inovační agendu?

Autor: Daniel Frank, Technologické centrum Praha, frank@tc.cz, 4.11.2025

Publikování a šíření obsahu tohoto článku (blogu) nebo jeho části a příloh jakýmkoli způsobem v českém nebo jiném jazyce je možné pouze s uvedením zdroje a autora dle obvyklých citačních zvyklostí. Jakékoliv změny a úpravy článku (vyjma čistě formálních) je možné provádět pouze se souhlasem autora. Text neprošel jazykovou kontrolou.