Národní informační centrum pro evropský výzkum
Pokračovaní analýzy Horizont Evropa: Nepřípustnost, nezpůsobilost a stahování návrhů projektů – 1. část: Typy akcí.
Ukazatele vztahující se k návrhům projektů, které nebyly v programu Horizont Evropa zařazeny do odborného hodnocení lze využít nejen pro analýzu podle typu akce, ale také k porovnání úspěšnosti administrativní fáze hodnocení projektových návrhů mezi jednotlivými státy zapojenými do programu Horizont Evropa. Tato kapitola se z tohoto důvodu zaměřuje na geografickou dimenzi těchto ukazatelů, tj. na jejich hodnoty a rozložení napříč evropskými státy a jejich skupinami. Cílem je sledovat rozdíly v poměrech návrhů vyřazených z administrativních důvodů mezi jednotlivými zeměmi.
Z analýzy plyne, že uvedené ukazatele nevykazují vůči státům stejnou míru variability hodnot – některé, zejména míra nezpůsobilosti, kolísají výrazněji, zatímco jiné, například míra stahování návrhů, zůstávají relativně stabilní napříč všemi zeměmi zapojenými do přípravy projektových návrhů ve výzvách programu Horizont Evropa.
Největší rozptyl hodnot mezi sledovanými mírami vykazuje míra nezpůsobilosti projektových návrhů, která zjednodušeně řečeno, stanovuje míru porušení pravidel účasti v programu Horizont Evropa. Hodnoty této míry se pohybují od méně než 1 % až po extrémních 50 %, přičemž rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou značné. Nejnižší hodnoty míry nezpůsobilosti nacházíme zpravidla u výzkumně a inovačně vyspělých zemí s větším počtem připravovaných projektových návrhů Např. Norsko – 0,47 %, Dánsko – 0,74 %, Finsko – 0,90 %, Belgie – 1,02 %, Rakousko – 1,12 %, Francie – 1,21 %, Nizozemí – 1,25 %, Irsko – 1,27 %, Švédsko – 1,42 %. Na opačném konci spektra se nachází např. Maroko - 50,0 %, Ukrajina - 26,73 %, Moldavsko 21,05 %, Rumunsko – 14,16 %, Gruzie - 14,14 %, Albánie – 12,73 %, Černá Hora – 12,50 %, Arménie – 12,50 % a Bulharsko – 12,12 %. S výjimkou Rumunska a Bulharska se však jedná o státy s velmi nízkou aktivitou v programu Horizont Evropa vyjádřenou velmi nízkým počtem předložených projektových návrhů.
V této souvislosti je vhodné zmínit, že, že míra nezpůsobilosti je poměrový ukazatel, který je velmi citlivý na velikost vzorku. V našem případě počtu podaných návrhů projektů žadateli z dané země. V zemích s nízkým počtem podaných návrhů může i několik málo nezpůsobilých případů výrazně navýšit celkovou hodnotu tohoto ukazatele. Kolísání míry nezpůsobilosti tak může v některých případech odrážet spíše statistickou variabilitu než systémový problém. Při porovnávání jednotlivých zemí je proto vhodné hodnotit tyto míry vždy v kontextu celkového objemu projektové aktivity dané země.
Míra nepřípustnosti návrhů projektů, která odráží formální pochybení žadatelů při předkládání projektových návrhů, je méně proměnlivá, její hodnoty se liší mezi evropskými státy v menší míře než u míry nezpůsobilosti, ale rozdíly mezi jednotlivými státy jsou stále patrné. Zatímco řada zemí dosahuje hodnot pod 1 % (např. Estonsko – 0,14 %, Švédsko – 0,18 %, Finsko – 0,21 %, Dánsko – 0,23 %), některé země, jako Bulharsko – 4,13 %, Rumunsko – 4,76 %, Moldavsko – 5,26 %, Albánie – 5,45 %, Ukrajina – 5,94 % nebo Gruzie – 7,07 %, dosahují hodnot mezi 4–7 %. Fakt, že je rozptyl hodnot výrazně nižší než u míry způsobilosti projektových návrhů, může naznačovat, že základní formální náležitosti návrhů jsou jednodušší a jsou dodržovány napříč zeměmi mnohem konzistentněji než pravidla způsobilosti.
Míra stahování návrhů projektů ze strany žadatelů je ze všech sledovaných ukazatelů nejstabilnější a vykazuje nejnižší míru kolísání napříč státy, přičemž hodnoty jsou buď nulové, nebo se pohybují v intervalu mezi 0,1 a 0,9 %. Výjimkou je Maďarsko, kde míra stahování návrhů překračuje 1 %. To lze přičíst skutečnosti, že stažení projektového návrhu představuje individuální rozhodnutí koordinátora, případně projektové týmu. Tento indikátor tedy daleko méně odráží institucionální nebo systémové faktory na úrovni jednotlivých států, a jeho rozptyl je ve srovnání s ostatními dvěma mírami nízký.
Pro úplnější porozumění míře administrativního vyřazení projektových návrhů byl zaveden souhrnný ukazatel – Administrative Exclusion Rate, který kombinuje míru nepřípustnosti a nezpůsobilosti. Z boxplotů v grafu 1 je patrné, že právě míra nezpůsobilosti je hlavním zdrojem variability tohoto ukazatele. Nejvyšší hodnoty administrativního vyřazení projektových návrhů z důvodů nepřípustnosti a nezpůsobilosti ve fázi před odborným hodnocením vykazují zejména země mimo EU (např. Maroko, Ukrajina, Gruzie, Tunisko), ale také některé státy východní a jihovýchodní Evropy (např. Albánie, Moldavsko, Arménie, Srbsko, Bosna a Hercegovina). Ze států EU mají tento ukazatel, nejvyšší Rumunsko a Bulharsko. Naopak velmi nízké hodnoty míry administrativního vyřazení projektových návrhů, tj nízký podíl formálních pochybení a porušení pravidel účasti nalezneme v Norsku, Dánsku, Slovinsku, Finsku a Rakousku.
Tabulka 3: Míry nepřípustnosti, nezpůsobilosti a stahování projektových návrhů v programu Horizont Evropa v evropských státech
Graf 1: Rozptyl měr nepřípustných, nezpůsobilých a stažených návrhů v evropských státech programu Horizont Evropa
Rozšíření analýzy o typologii států podle jejich inovační výkonnosti (dle SII EIS 2024 – inovační lídři (Innovation Leaders), silní inovátoři (Strong Innovators), země se střední inovační výkonností (Moderate Innovators) a země s rozvíjející se inovační výkonností (Emerging Innovators) ukazuje, že rozptyl hodnot míry nezpůsobilosti a nepřípustnosti projektových návrhů je výrazně vyšší u států s nižší inovační výkonností.
Boxploty v grafu 2 ukazují, že inovační lídři – například Švédsko, Dánsko, Finsko nebo Nizozemsko – dosahují nejen nízkých hodnot ukazatelů administrativního vyřazení projektových návrhů z odborného hodnocení, ale i velmi nízkou míru variability těchto ukazatelů napříč zeměmi této skupiny. Jejich výsledky jsou tedy nejen příznivé, ale i stabilní. Naopak skupina zemí s rozvíjející se inovační výkonností (Emerging Innovators) zahrnující například Moldavsko, Albánii, Ukrajinu, Gruzii nebo Bosnu a Hercegovinu, vykazuje nejvyšší variability sledovaných ukazatelů, zejména v případě ukazatele nezpůsobilosti projektových návrhů, který se v některých případech pohybuje nad 20 %. Vysoký rozptyl hodnot v této skupině zemí ukazuje na nestabilní institucionální prostředí a rozdílnou míru připravenosti žadatelů v jednotlivých státech této skupiny. U zemí se střední inovační výkonností (Moderate Innovators) je situace různorodá. Některé státy se přibližují výsledkům blízkým pro silné inovátory, jiné se podobají inovačně rozvíjejícím se státům. Tato vnitřní heterogenita se promítá i do většího rozptylu hodnot v jednotlivých ukazatelích. V porovnání s výzkumně a inovačně slabšími státy prokazují nejvyšší stabilitu hodnot inovační lídři a silní inovátoři (Innovation Leaders, Strong Innovators) – rozptyl hodnot daných ukazatelů je u nich výrazně menší než u dvou dalších skupin států. 
Graf 2: Variabilita míry administrativního vyřazení a stahování projektových návrhů podle inovační výkonnosti skupin zemí dle EIS 2024
Graf 3 znázorňuje vztahy mezi sledovanými mírami odborně nehodnocených projektových návrhů a souhrnným inovačním indexem (SII) EIS 2024. Graf 3 je rozdělen do čtyř částí.
Trendová křivka je kvadratická (parabolická) se záporným koeficientem u lineárního členu, což značí neklesající vztah po určitém minimu. Hodnota R2 = 0,7776 ukazuje na poměrně silnou korelaci mezi sledovanými ukazateli. Z této části grafu 3 je zřejmé, že země s nízkým inovačním indexem (SII) tedy méně inovačně vyspělé mají výrazně vyšší podíl nepřípustných návrhů projektů, což naznačuje vyšší chybovost návrhů projektů z hlediska formálních náležitostí v procesu jejich podávání a tím i menší zkušenost s administrativní přípravou projektových návrhů do výzev programu Horizont Evropa. Země se středním až vysokým SII dosahují nízkého podílu nepřípustných návrhů projektů často blízkému nule, což může souviset s lepším obeznámením žadatelů s formálními projektovými pravidly a s kvalitnější institucionální úrovní podpory žadatelů při jejich snaze získat grant z programu Horizont Evropa.
Trendová křivka má velmi mírný logaritmický růst. R2 = 0,154 naznačuje velmi slabou korelaci. U zemí s vyšší inovační výkonností lze pozorovat mírný nárůst míry stahování návrhů projektů ze strany žadatelů, pravděpodobně v důsledku většího počtu podaných projektových návrhů a vyšší schopnosti posoudit šance návrhu ještě před odborným hodnocením (např. po konzultaci s grantovým oddělením, NCP). Vzhledem k nízké korelaci (R2 = 0,15) však nelze tento vztah považovat za systematický a zcela průkazný.
Závislost míry způsobilosti návrhů projektů na inovační výkonnosti země vykazuje silnou negativní korelaci (R2 = 0,72). Země s nižším inovačním skóre čelí výrazně vyššímu riziku vyřazení návrhu projektu ve fázi před odborným hodnocením z důvodu nesplnění pravidel způsobilosti pro účast v programu Horizont Evropa. To může odrážet rozdílnou úroveň poradenské a servisní infrastruktury ve výzkumných institucích, celkovou institucionální kapacitu k efektivní přípravě a podávání projektových návrhů a také míru zkušeností samotných žadatelů.
Vztah mezi administrativní mírou vyřazení projektových návrhů (INADMISSIBLE + INELIGIBLE) na inovačním indexu (SII EIS 2024) má velmi podobný průběh jako předchozí vztah mezi SII EIS 2024 a mírou nezpůsobilosti projektových návrhů. Trendová křivka je kvadratická (polynom 2. stupně). R2 = 0,7742 demonstruje silnou negativní závislost, (zejména v první části křivky). U zemí s (SII < 100) se potvrzuje silná negativní závislost: čím nižší je inovační výkonnost země, tím častěji dochází k administrativnímu vyřazení návrhů ze strany výkonných agentur EK před odborným hodnocením. Důvodem mohou být slabší zkušenosti s rámcovými programy EU, menší institucionální zázemí, nižší úroveň metodické podpory, omezené personální kapacity nebo nedostatečná znalost pravidel programu Horizont Evropa.
Graf 3: Vztahy mezi inovační výkonností vybraných zemí a mírami nepřípustnosti, nezpůsobilosti a stahování projektových návrhů
Zajímavým fenoménem je mírně rostoucí vztah mezi inovační výkonností a mírou administrativního vyřazení projektových návrhů po dosažení minima. V případě zemí s nejvyšší inovační výkonností (SII > 130) již míra vyřazení projektových návrhů ve fázi před odborným hodnocením z administrativních důvodů dále neklesá, naopak v některých případech mírně roste. Tento trend je patrný jak z kvadratického průběhu závislosti míry administrativního vyřazení na indexu SII (y = 0,0029x2 - 0,6736x + 39,764; R2 = 0,7742), tak i z detailní analýzy podle typologie zemí a typů návrhů projektů. Ukazuje se, že ani státy s nejvyšší inovační výkonností nejsou vůči administrativnímu vyřazení návrhů projektů imunní – míra vyřazení projektových návrhů z důvodů formální nepřípustnosti a věcné nezpůsobilosti zůstává sice relativně nízká, ale přetrvává a v některých případech mírně narůstá.
Jedním z vysvětlení tohoto jevu může být omezená či specifická účast některých vysoce inovativních zemí v první polovině programu Horizont Evropa – typicky Švýcarska, částečně Spojeného království. V důsledku těchto restrikcí účasti v programu Horizont Evropa mohlo docházet k častějšímu vyřazování návrhů projektů před odborným hodnocením z administrativních důvodů, například kvůli nejasnostem ohledně způsobilosti subjektů z těchto zemí či nedodržení formálních nebo právních podmínek účasti.
Dalším faktorem, který může ovlivňovat míru vyřazených návrhů, je charakter projektových žádostí podávaných žadateli z vysoce inovativních zemí. Země s nejvyšší hodnotou SII, jako jsou Dánsko, Švédsko nebo Nizozemsko podávají velké množství návrhů zaměřených na výzkumné a inovační aktivity – často jde o komplexní, ambiciózní a rozsáhlé projekty zejména konsorciálního charakteru. Takové návrhy bývají náročné na přípravu a administrativní zpracování. Při vysokém počtu podávaných žádostí může být obtížnější zajistit bezchybnost z hlediska přípustnosti a způsobilosti všech návrhů, což může přispět k vyšší míře jejich vyřazování výkonnými agenturami EK již před odborným hodnocením. Tento jev může být dále zesílen časovým tlakem při přípravě návrhů a jejich komplexností. Významné výzkumné organizace a univerzity v těchto zemích bývají zapojeny do velkého počtu návrhů, často tvoří rozsáhlá mezinárodní konsorcia, kde je pro koordinátory náročnější zajistit včasné a úplné splnění všech administrativních požadavků ze strany všech partnerů. Z praxe vyplývá, že u některých zkušených institucí se může projevit tzv. efekt profesní rutiny – tedy situace, kdy je věnována zvýšená pozornost obsahové kvalitě návrhu, zatímco formální či administrativní aspekty mohou být podceněny. To následně zvyšuje riziko neúmyslných pochybení vedoucích k vyřazení návrhu z důvodu nepřípustnosti či nezpůsobilosti.
Tato interpretace je podpořena i kvantitativními daty v následující tabulce 4, která zachycuje míru administrativního vyřazení návrhů projektů ze strany výkonných agentur EK a podíly předložených návrhů podle typu akce a typologie inovační výkonnosti skupiny zemí. Z těchto dat je patrné, že míra administrativního vyřazení návrhů je u žadatelů ze zemí s rozvíjející se inovační výkonností (Emerging Innovators) výrazně vyšší než u inovačně nejvýkonnějších států. Např. u konsorciálních návrhů projektů s převahou výzkumných a inovačních aktivit (R&I MULTI) jde o více než pětinásobný rozdíl (12,62 % vs. 2,26 %). Tento fakt potvrzuje, že země s nižší inovační výkonností čelí strukturálním překážkám nejen z hlediska pravidel účasti, ale i ve formálních náležitostech projektových návrhů. Současně ale platí, že ani žadatelé inovačně nejsilnější zemí, jak již bylo výše vysvětleno, nejsou vůči vyřazování projektových návrhů v důsledku porušení formálních požadavků a pravidel účasti zcela odolní.
Je také nutné vzít v úvahu, že mírný nárůst trendové křivky ve vysokých hodnotách SII může být částečně dán statistickými faktory – například snahou kvadratického modelu přizpůsobit se rozptylu dat. V takovém případě může být reálný nárůst nevýznamný a nevypovídající o zásadní změně v chování těchto zemí.
Celkově tedy platí, že mírný nárůst měr (ukazatelů) nepřípustnosti a nezpůsobilosti u inovačně nejvýkonnějších zemí je pravděpodobně způsoben kombinací vyšší projektové aktivity a typologickým zaměřením projektových návrhů. Tento nárůst však není z praktického hlediska dramatický ani zásadní. Mnohem důležitější je výrazně vyšší míra vyřazení projektových návrhů z administrativních důvodů u zemí s nižší inovační výkonností, která signalizuje hlubší strukturální problémy vyžadující cílenou podporu, například ve formě školení nebo metodické asistence při přípravě návrhů a jejich předběžné kontroly.
Tabulka 4: Skupiny zemí dle inovační výkonnosti: Souhrnná mírá administrativního vyřazení návrhů (INADMISSIBLE + INELIGIBLE) a struktura podaných návrhů v programu Horizont Evropa
Data v tabulce 5 jasně ukazují, že míra administrativně vyloučených návrhů projektů z odborného hodnocení je úzce spjata s inovační vyspělostí zemí, jak jí prezentuje EIS z roku 2024. Nejnižší podíly z administrativních důvodůvyloučených návrhů projektů vykazují koordinátoři/žadatelé ze zemí, které jsou dle EIS 2024 klasifikovány jak inovační lídři (Innovation Leaders), zatímco žadatelé/koordinátoři z inovačně rozvíjejících se zemí (Emerging Innovators) čelí několikanásobně vyšší míře administrativního vyřazování návrhů projektů. Například Ukrajina, Rumunsko a Bulharsko se vyznačují kombinací nízké inovační výkonnosti a vysokého podílu návrhů, které nikdy nedosáhnou expertního hodnocení. U rozvíjejících se inovátorů je 2,30 % návrhů projektů formálně nepřijatelných a 6,54 % nezpůsobilých. Pokud k těmto hodnotám přidáme i podíl stažených projektových návrhů, není 9,20 % návrhů projektů z této skupiny zemí vůbec odborně hodnoceno. To ukazuje na výrazné problémy v oblasti znalosti pravidel, oprávněnosti účastníků i základní formální přípravy návrhů. Podobný trend jako v případě inovační vyspělosti zemí lze pozorovat i při členění zemí podle členství v EU. Staré členské státy (EU14 – OMS) dosahují relativně nízkého podílu administrativně vyřazených a odborně nehodnocených projektových návrhů 2,59 %, resp. 3,02 %, zatímco nové členské státy (NMS – EU13) vykazují téměř dvojnásobné hodnoty těchto ukazatelů 5,31 %, resp. 5,73 %.
Zvláštní pozornost si zaslouží skupina tzv. Widening zemí (Widening Countries - WC), které jsou dlouhodobě podporovány v rámci politiky soudržnosti EU a kam spadá i ČR. U těchto zemí (včetně asociovaných států – WC AC) dosahuje průměrná míra nepřípustnosti projektových návrhů 1,13 %, nezpůsobilosti 3,75 % a celkový podíl odborně nehodnocených návrhů projektů včetně stažených dosahuje 5,21 %. Zajímavé je, že Widening země z EU (např. Bulharsko, Rumunsko, Slovensko) mají celkovou míru nehodnocených projektových návrhů 4,39 %, zatímco Widening země z asociovaných zemí k programu Horizont Evropa (např. Srbsko, Bosna a Hercegovina, Ukrajina) vykazují více než dvojnásobné hodnoty – až 10,43 %, přičemž souhrnná míra nezpůsobilosti těchto zemí překračuje vysoko 7 % (přesněji 7,61 %). Tato data ukazují, že i ve skupině Widening zemí existuje významná vnitřní diferenciace.
Zcela extrémní hodnoty všech sledovaných měr pozorujeme u skupiny tzv. třetích zemí (Other Third Countries OTC) – tedy zemí mimo EU a skupinu asociovaných států, u nichž míra nezpůsobilosti projektových návrhů předkládaných žadateli z těchto zemí dosahuje 50,16 %, míra nepřípustnosti 12,46 % a celková míra nehodnocených návrhů činí astronomických 63,74 %. Tyto hodnoty signalizují zásadní nedostatek systémové podpory a znalostí pravidel programu Horizont Evropa v těchto zemích.
Při porovnávání míry stažených návrhů projektů ze strany žadatelů ještě před jejich expertním hodnocením mezi jednotlivými skupinami států lze na rozdíl od předchozích indikátorů pozorovat paradoxně opačný trend: čím inovačně vyspělejší stát, tím vyšší je míra stažených návrhů.
Inovačně silné státy tj. inovační lídři a silní inovátoři vykazují vyšší míru stahování projektových návrhů (Withdrawn Rate) než státy inovačně slabší nebo než tzv. Widening země. (Inovační lídři - 0,43 %, silní inovátoři - 0,52 %, rozvíjející se inovátoři - 0,36 %, Widening země - 0,33 % ). Bez konkrétních podrobných a znalostí obsahu stažených projektových návrhů lze těžko usuzovat na možné příčiny tohoto zjištění. Získané hodnoty tohoto ukazatele mohou být do určité míry výsledkem propracovanějších vnitřních kontrolních mechanismů na úrovni výzkumných institucí či národních podpůrných struktur v inovačně silných státech. Připomeňme, že žadatelé v těchto zemích mohou své návrhy strategicky stáhnout, pokud včas zjistí:
Stažení návrhu tedy může být známkou větší administrativní vyspělosti a aktivní interní evaluace kvality, která v některých případech umožní předejít formálnímu vyřazení projektových návrhů a chrání žadatele před zbytečným reputačním nebo institucionálním poškozením. Jinými slovy, vyšší míra stažených návrhů v inovačně silných zemích neodráží nižší kvalitu projektové zázemí, ale může naopak signalizovat vyšší míru strategického řízení projektového cyklu a aktivní zapojení podpůrných týmů během přípravné fáze návrhu projektu.
Tabulka 5: Míry nepřípustnosti, nezpůsobilosti a stahování projektových návrhů v programu Horizont Evropa ve skupinách států dle inovační výkonnosti, členství v EU a zařazení mezi Widening země
ČR si v kontextu administrativní přípravy návrhů projektů před jejich hodnocením, jakožto součást skupin Widening zemí a středních inovátorů vede relativně dobře. Z celkových 1 835 projektových návrhů připravovaných českými koordinátory bylo nepřípustných 0,49 %, nezpůsobilých 1,80 % a stažených 0,11 %. Celková míra administrativního vyřazení tak činí 2,29 % a celkový podíl nehodnocených projektových návrhů je pouze 2,40 %. Tyto hodnoty se blíží hodnotám, které dosahují inovační lídři a silní inovátoři – viz graf 4. To potvrzuje, že si ČR navzdory zařazení mezi středně výkonné inovátory a do skupiny Widening zemí udržuje nadstandardní kvalitu podávaných návrhů z hlediska souladu s administrativními pravidly programu Horizont Evropa.
Graf 4: Porovnání ČR se skupinami evropských států z hlediska podílu vyřazených projektových návrhů ve fázi před per review hodnocením
Vyřazování projektových návrhů z důvodů administrativních pochybení ze strany výkonných agentur EK v programu Horizont Evropa – tedy situace, kdy projektové návrhy nejsou zařazeny do odborného hodnocení z důvodu nesplnění formálních náležitostí nebo podmínek účasti představuje důležitý, avšak často přehlížený ukazatel kvality přípravy návrhů a schopnosti žadatelů orientovat se v požadavcích programu. Tento ukazatel slouží zároveň jako významný signál o úrovni připravenosti žadatelů na formální a procedurální nároky daných výzev programu Horizont Evropa.
Nejčastější příčinou nezařazení projektových návrhů do fáze expertního hodnocení je nesplnění podmínek způsobilosti (Ineligibility) pro účast v programu Horizont Evropa, které tvoří dvě třetiny všech případů odborně nehodnocených projektových návrhů. Méně častá je míra nepřípustnosti projektových návrhů (Inadmissibility Rate) spojená s formálními chybami při jejich podávání. Významnou roli hrají i návrhy stažené samotnými žadateli (Withdrawn Proposals), přičemž jejich výskyt je nejčastější u individuálních grantových schémat (např. ERC, MSCA PF). Tento jev může odrážet taktické rozhodování v průběhu přípravy návrhu, případně interní institucionální kontrolu kvality projektových návrhů.
Míra nezařazení návrhů projektů do odborného hodnocení se výrazně liší podle typu akce. Nejnižší podíly vykazují návrhy podávané do výzev MSCA PF EF nebo ERC – STG, COG, ADG (0,4–1,2 %), což lze přičíst silné odborné a metodické podpoře žadatelů o tato prestižní schémata. Relativně nízkou chybovost mají i konsorciální výzkumné a inovační akce typu RIA a IA (okolo 4–7 %). Naopak výrazně vyšší podíly odborně nehodnocených návrhů se vyskytují u akcí, které nejsou primárně zaměřeny na výzkum (CSA, PCP, PPI). Obecně také platí, že návrhy projektů konsorciálního typu (MULTI) čelí vyšší míře vyřazení z administrativních důvodů (5,8 %) než návrhy projektů individuálního charakteru (MONO – 1,2 %).
Dostupná data ukazují, že míra administrativního vyřazování projektových návrhů před odborným hodnocením (peer review) není náhodná, ale strukturálně souvisí s inovační výkonností zemí. Toto zjištění potvrzuje, že nejde jen o izolované individuální chyby žadatelů, ale o komplexní systémový jev, který si zaslouží pozornost tvůrců politiky i implementačních orgánů. Země s vysokou hodnotou souhrnného inovačního indexu (SII dle EIS 2024) vykazují při podávání návrhů projektů trvale nízké míry formálních chyb a porušování pravidel účasti. Naopak žadatelé z méně výkonných zemí čelí vyšší pravděpodobnosti neúspěchu již v administrativní fázi projektového cyklu. Celkově tak platí, že čím nižší je inovační výkonnost země, tím vyšší bývá pravděpodobnost administrativního vyřazení návrhů, a to jak kvůli formálním nedostatkům, tak nesplnění podmínek a pravidel účasti. Výjimky existují, ale strukturální vazba mezi inovační kapacitou a kvalitou administrativní přípravy návrhů je v datech dobře čitelná.
Tento vzorec je pravděpodobně výsledkem kombinace několika faktorů:
Země označované dle EIS 2024 jako inovační lídři (Innovation Leaders) např. Dánsko, Švédsko, Nizozemsko zpravidla disponují dobře rozvinutou národní podpůrnou infrastrukturou, dlouholetou zkušeností s rámcovými programy a robustním systémem institucionální přípravy návrhů. Nízké hodnoty nezpůsobilosti projektových návrhů k účasti ve výzvách programu Horizont Evropa lze interpretovat jako důsledek vyspělé administrativní podpory, efektivní sítě národních kontaktních míst a schopnosti správně interpretovat pravidla programu.
Země ze skupiny silných inovátorů (Strong Innovators) již mají většinou vytvořené velmi dobré poradenské struktury a přístup k informacím, přesto se v některých případech může projevovat nižší míra koordinace podpory, nebo větší rozdíly v kvalitě výzkumných organizací.
Žadatelé ze zemí se střední nebo nižší inovační výkonností (Moderate and Emerging Innovators) čelí vyšším mírám vyřazování projektových návrhů před odborným hodnocením. U těchto zemí se může jednat o kombinaci více překážek: omezeného přístup k odbornému poradenství, nižší znalost pravidel programu, slabší institucionální zkušenost, nebo složitější interpretace specifických výzev, zejména v méně frekventovaných projektových schématech (např. PCP, PPI, JU). Vysoký rozptyl hodnot v této skupině ukazuje na méně stabilní institucionální prostředí, rozdílnou úroveň výzkumných institucí a v obecné rovině na odlišnou míru připravenosti k účasti v programu Horizont Evropa napříč jednotlivými státy.
Zatímco v inovačně vyspělých státech jde většinou o okrajový jev, v některých Widening zemích může být administrativní vyřazování projektových návrhů již ve fázi před expertním hodnocením závažnou překážkou účasti. Správná interpretace výzev a kvalitní administrativní příprava návrhu jsou tak často stávají důležitým faktorem pro potencionálně úspěšné zapojení do projektů rámcového programu.
Specifickou pozornost si zaslouží i návrhy stažené před odborným hodnocením. Zejména v inovačně silných zemích může jít o vědomou strategii žadatelů, založenou na interním screeningu nebo úpravě projektového záměru. Ne vždy tak stažené projektové návrhy odrážejí chybu, ale často jde o promyšlený krok žadatelů podpořený projektovými manažery a dalšími odborníky ve výzkumných institucích, kteří provádějí vnitřní kontrolu a optimalizaci projektových návrhů.
Je třeba upozornit na metodologická omezení: v zemích s nízkým počtem podaných návrhů může jediný vyřazený projekt výrazně zvýšit procentuální podíl nevyhovujících návrhů projektů. Zároveň nelze z dat eCORDA odhalit konkrétní důvody nepřipuštění projektů do odborného hodnocení ani motivace žadatelů ke stažení návrhů, protože k dispozici máme pouze agregované kategorie stavu návrhů (inadmissible, ineligible, withdrawn), nikoli detailní informace z projektových dokumentací. Interpretace výsledků analýzy proto vychází z logických souvislostí a obecných charakteristik jednotlivých zemí, nikoliv z případových studií konkrétních návrhů. Navíc u některých zemí – například Maďarska, Spojeného království a Švýcarska – mohly míry nevyhovujících nebo stažených návrhů ovlivnit restrikce účasti v programu Horizont Evropa, uplatňované Evropskou komisí v letech 2021–2024. Tyto omezení mohla zvýšit nejistotu ohledně způsobilosti k účasti a vyvolat dodatečné interpretační nejasnosti, což se mohlo projevit vyšší mírou formálních či věcných chyb nebo častějším preventivním stahováním návrhů ještě před expertním posouzením.
Závěrem lze konstatovat, že míra administrativního vyřazování projektových návrhů před odborným hodnocením, tj. podíl nepřípustných nebo nezpůsobilých návrhů projektů (Inadmissible/Ineligible Proposals), může být vnímána jako indikátor úrovně přípravy žadatelů, kvality projektového poradenství a zkušeností s programem. Její sledování má smysl nejen jako doplněk tradičních indikátorů účasti a úspěšnosti v rámcových programech, ale také jako podklad pro cílenou podporu méně zkušených žadatelů o účast v projektech rámcového programu. Zamezit zbytečným formálním a administrativním chybám totiž znamená ušetřit značné prostředky, předejít promarnění investovaného času i nákladů – a zároveň zvýšit šance na věcně úspěšnou účast v největším výzkumném programu světa.
Z hlediska formálního a věcného souladu projektových návrhů s pravidly programu Horizont Evropa si ČR vede velmi dobře. Z celkového počtu 1 835 návrhů předložených českými žadateli o účast ve výzvách programu Horizont Evropa bylo pouze 0,49 % projektových označeno jako nepřípustné (inadmissible), 1,80 % jako nezpůsobilé (ineligible) a 0,11 % návrhů bylo staženo samotnými žadateli. Celková míra návrhů nezařazených do odborného hodnocení tak činí 2,40 %, což je znatelně méně než celková hodnota pro všechny zúčastněné státy programu Horizont Evropa (3,65 %) a zároveň nižší celkové hodnota ve skupině Widening zemí (5,21 %).
Tato relativně nízká míra vyřazování projektových návrhů z administrativních důvodů před odborným (peer review) hodnocením potvrzuje, že žadatelé z českých výzkumných institucí zvládají formální požadavky projektových návrhů a pravidla účasti v programu Horizont Evropa se značnou úspěšností. Navzdory oficiálnímu zařazení ČR mezi středně výkonné inovátory a do skupiny Widening zemí, se ČR přibližuje z hlediska kvality administrativní přípravy návrhů projektů standardům nejvyspělejších evropských zemí. Svědčí to o kvalitě projektové přípravy, fungujícím systému projektové podpory, stabilní poradenské infrastruktuře včetně aktivní role NCP, o dobré úrovni žadatelů a zkušenostech výzkumných institucí.
Při porovnání podílů projektových návrhů, které nebyly v souladu s formálními, a věcnými pravidly programu Horizont Evropa v jednotlivých typech akcí vyplývá, že se ČR ve většině z nich drží na úrovni, nebo dokonce pod úrovní hodnot zaznamenaných pro celý program Horizont Evropa. Například u individuálních grantů výzkumné mobility MSCA PF – EF činí podíl vyřazených návrhů projektů z administrativních důvodů u ČR pouze 0,67 %, zatímco v souhrnu všech zemí je to 0,98 %. Podobně u konsorciálních projektů typu RIA zacílených na výzkumných a inovačních aktivit výzkumných je míra administrativního vyřazení u českých žadatelů/koordinátorů 3,68 %, oproti 4,19 % v celém programu Horizont Evropa. Výrazně příznivý rozdíl je patrný také u koordinačních a podpůrných akcí (CSA), kde bylo pod českým vedením vyřazeno před fází odborného hodnocení pouze 3,1?% projektových návrhů, zatímco souhrnná hodnota napříč programem dosahuje 13,5 %.
Vyšší míru administrativního pochybení ze strany českých žadatelů při předkládání projektových návrhů do výzev programu Horizont Evropa oproti celkové situaci lze pozorovat pouze v některých méně častých nebo specifických projektových schématech. Například u inovačních akcí typu IA činí míra administrativního vyřazení českých návrhů před odborným hodnocením 10,2 %, zatímco celková hodnota je 6,5 %. Podobné výsledky se objevují u dalších méně specifických typů akcí např. ERC PoC nebo JU-RIA. V těchto případech je však třeba zohlednit nízký počet podaných návrhů z ČR, kde i jednotlivý případ může významně ovlivnit výsledný podíl nehodnocených projektových návrhů.
Celkově lze konstatovat, že projektové návrhy českých žadatelů předkládané do výzev programu Horizont Evropa dosahují velmi dobré úrovně administrativní přípravy, kdy plně vyhovují všem formálním náležitostem a podmínkám účasti stanoveným ve výzvách, přičemž jejich kvalita je často srovnatelná, či dokonce převyšující standardy většiny ostatních účastnických států. Tyto výsledky ukazují, že ani formální zařazení ČR mezi středně výkonné inovátory nemusí být překážkou kvalitního zapojení do programu za předpokladu, že existuje efektivní podpora, odborná kapacita a zkušenost. Přesto zůstává prostor pro další zlepšení, zejména v cílené podpoře méně zkušených žadatelů. Z dlouhodobého hlediska může právě eliminace administrativních chyb v projektových návrzích ve fázi před expertním hodnocením znamenat vyšší úspěšnost českých žadatelů v programu Horizont Evropa.
Na základě analýzy podílu návrhů nezařazených do odborného hodnocení v programu Horizont Evropa lze formulovat a navrhnout následující opatření pro zvýšení úrovně administrativní přípravy při podání projektových návrhů do výzev evropských rámcových programů:
1. Zacílená podpora méně výkonných zemí
Posílit podporu v zemích s nižší inovační výkonností (Emerging a Moderate Innovators), zejména prostřednictvím cíleného školení, mentoringu, metodického poradenství a posílení role národních kontaktních míst - NCP.
2. Systematická předběžná kontrola návrhů
Zavádět, udržovat a podporovat institucionální kontrolní mechanismy (tzv. compliance checks) ještě před podáním návrhu, především v organizacích s nižší projektovou zkušeností.
3. Zvýšení pozornosti u schémat s vysokou mírou vyřazení
Věnovat zvláštní metodickou pozornost typům akcí s vysokou mírou vyřazení projektových návrhů před odborným hodnocením (zejména CSA, PCP, PPI a schémata v rámci společných podniků – JU
4. Rozvoj analytického sledování a evaluace
Pokračovat v pravidelném monitoringu a analýze odborně nehodnocených návrhů – např. prostřednictvím dat z eCORDA - jako nástroje zlepšování kvality podpory a předcházení chybám.
5. Využívání míry administrativního vyřazení projektových návrhů jako doplňkového indikátoru efektivity národního výzkumného systému
Míra návrhů nezařazených do peer review hodnocení by měla být sledována jako doplňkový ukazatel výzkumné připravenosti vedle tradičních metrik (success rate, grant share aj.).
Autor: Daniel Frank, frank@tc.cz, TC Praha, 24. 6. 2025
Publikování a šíření obsahu tohoto článku (blogu) nebo jeho části a příloh jakýmkoli způsobem v českém nebo jiném jazyce je možné pouze s uvedením zdroje a autora dle obvyklých citačních zvyklostí. Jakékoliv změny a úpravy článku (vyjma čistě formálních) je možné provádět pouze se souhlasem autora. Text neprošel jazykovou kontrolou.
02.12.2025
18.11.2025
18.11.2025
