Od vzniku ČR v roce 1993 si VŠ a univerzity, výzkumné instituce, inovační podniky a další subjekty nárokovaly cca 1 mld. € z RP. V RP však nejde jen o finanční prostředky.

Téměř 1 mld. €, přes 4 300 uzavřených grantových dohod, cca 5 600 účastí, 690 různých institucí a firem, to je stručná bilance téměř 30letého působení ČR v šesti po sobě jdoucích RP (3. RP až H2020).  Zdali je nárokovaná výše podpory za toto poměrně dlouhé časové období pro ČR malá či velká, dostatečná či nedostatečná, to zde nebudeme hodnotit. RP nejsou totiž zdaleka jen o získaných finačních prostředcích. Jejich základem je kvalita výzkumu, mezinárodní spolupráce a vědecká mobilita. Při analyzování české účasti v RP programech bychom se tedy měli také ptát, kolika stovkám zahraničních výzkumníků umožnily projekty RP působit v českých výzkumných institucích, a tím zvyšovat jejich úroveň ve výzkumu?

Poslední zpráva o účasti ČR v programu H2020 vydaná v roce 2021 uvádí, že čeští výzkumníci spolupracovali v programu H2020 s více než 19,5 tis. zahraničními týmy, z nichž cca 77 % pocházelo ze států EU-15. To jen dokazuje, že RP znamenají naprosto bezprecedentní možnost mezinárodní spolupráce českých pracovišť v oblasti výzkumu, vývoje a inovací. Zejména se otevírá možnost spolupracovat s týmy z nejvýznamnějších evropských vědeckých institucí. Průmysl se může podílet na činnosti mezinárodních konsorcií, jejichž členy byli výrobci, kteří zaujímají významné místo na globálním trhu. Z minulosti víme, že i realativní dostatek finačních prostředků na výzkum bez mezinárodních kontaktů a spolupráce nemůže zaručit kvalitní vědecké bádání a inovativní přístup k řešení problémů a výzev nejrůznějšího druhu. V tomto ohledu jsou RP jako prostředek výzkumné mobility a  nadnárodní spolupráce zcela unikátní. Je tedy škoda, že navzdory navyšující se délce trvání jednotlivých RP a zvyšování jejich rozpočtu se účast ČR v nich  (zejména od roku 2004) nijak dramaticky nezvyšuje.

Téměř třicetileté sbírání zkušeností v prostředí RP by mělo dát zapomenout uváhám, že RP jsou v našem národním výzkumném prostoru něco zcela mimořádného a nového. Má-li se ČR do roku 2030 stát seběvědomým inovačním lídrem, nemůže učast v těchto typech projektů podceňovat. Daniel Frank - TC AV ČR