Čipy, letadla a superpočítače: česká bilance v evropských partnerstvích před FP10

Za českými výsledky ve vývoji čipů, leteckých technologií či superpočítačů stojí také dlouhodobá spolupráce v evropských partnerstvích. Partnerství totiž propojují výzkumné týmy, firmy a veřejné instituce kolem společných technologických cílů. Česká bilance ukazuje výrazné oborové specializace a soustředění finanční podpory na několik organizací. České týmy získávají v partnerstvích značné prostředky, ale jen zřídka vedou projekty. Příprava desátého rámcového programu otevírá otázku, jak na tyto zkušenosti navázat a jaký díl odpovědnosti a rozhodování budou mít v budoucích partnerstvích čeští účastníci.

Slovo partner v sobě nese představu podílu – části společného celku. Být partnerem znamená mít svůj díl na společné práci, na získaných prostředcích, na odpovědnosti i na rozhodování. Tyto podíly však nemusejí být stejně velké. A právě evropská výzkumná partnerství ukazují, jak výrazně se mohou lišit.

V datech o české účasti v evropských partnerstvích programu Horizont Evropa stojí vedle sebe dvě výmluvná čísla. Do společných podniků a společně programovaných partnerství plynou téměř dvě pětiny (39,3 %) prostředků, které české týmy získaly z druhého pilíře programu. To je pátý nejvyšší podíl v EU. České organizace však vedou jen 11 z 233 projektů těchto partnerství, které mají více příjemců a alespoň jednoho příjemce z ČR – tedy 4,7 %. Rakousko či Německo dosahují více než trojnásobku.

Tato čísla si neodporují. Ukazují však nepoměr mezi finančním významem partnerství pro český výzkum a četností, s jakou české organizace přebírají vedení společných projektů. Získat svůj díl prostředků a převzít odpovědnost za celé konsorcium jsou dvě různé věci.

O co v partnerstvích jde

Horizont Evropa je největším evropským programem na podporu výzkumu a inovací a jedním z klíčových nástrojů evropské výzkumné politiky. Na evropská partnerství připadá podle dat eCORDA téměř 29 % dosud evidovaného čistého příspěvku EU v celém programu. Partnerství představují specifickou formu dlouhodobé spolupráce Evropské unie s průmyslem, výzkumnými organizacemi a národními institucemi. Jejich prostřednictvím se propojují finanční zdroje, odborné kapacity a strategické priority jednotlivých aktérů s cílem společně rozvíjet oblasti zásadního významu pro evropskou konkurenceschopnost a technologickou soběstačnost. Patří mezi ně například superpočítače, polovodičové technologie, čistší letectví, moderní železniční doprava, baterie či umělá inteligence.

Zorientovat se v džungli zhruba šedesáti současných a připravovaných evropských partnerství není snadné. Už samotné názvy připomínají zkoušku ze zkratek: EuroHPC pro superpočítače, SESAR 3 pro řízení letového provozu, Chips JU pro čipy či EIT, Evropský inovační a technologický institut. Za nimi se však skrývají skutečné technologie i různé způsoby financování a rozhodování. Společné podniky mají vlastní právní a řídicí struktury, v nichž EU a průmysl společně připravují strategickou agendu. Společně programovaná partnerství spojují Komisi s oborovými asociacemi, zatímco spolufinancovaná partnerství propojují národní poskytovatele podpory, v ČR například Technologickou agenturu ČR. Zvláštní postavení mají znalostní a inovační společenství EIT, která patří mezi institucionalizovaná partnerství.

Složitá není jen struktura partnerství, ale i jejich statistika. U spolufinancovaných partnerství eCORDA zachycuje zastřešující granty, nikoli úplný okruh výzkumných týmů podpořených v navazujících společných výzvách. Pro jejich celkovou bilanci jsou proto zapotřebí také údaje národních poskytovatelů a samotných partnerství. Uvedených 29 % se týká všech sledovaných typů partnerství v celém programu. Úvodních 39,3 % naproti tomu vyjadřuje váhu společných podniků a společně programovaných partnerství v české podpoře z druhého pilíře. Právě na tyto dvě skupiny se zaměřuje další srovnání.

Proč na partnerstvích záleží?

Evropská partnerství mají dvojí význam. Na jedné straně představují důležitý zdroj financování výzkumu a inovací, na straně druhé umožňují podílet se na utváření výzkumných priorit a směřování technologického vývoje. Pro české firmy a výzkumné instituce působící například v letectví, polovodičových technologiích či železniční dopravě tak nejsou pouze cestou k evropským prostředkům, ale také příležitostí získat pevnější postavení v mezinárodních výzkumných a průmyslových strukturách.

Pro ČR mají obě sledované skupiny partnerství mimořádný význam. Připadá na ně téměř dvě pětiny české finanční podpory z druhého pilíře programu Horizont Evropa, zatímco medián zemí zařazených mezi mírné inovátory dosahuje 30,9 %. Partnerství tak mají v české podpoře z druhého pilíře větší váhu než v typické zemi této inovační skupiny. Jejich význam souvisí také s povahou samotných technologických oborů. Vývoj pokročilých procesorů, čistších leteckých technologií či moderních železničních systémů vyžaduje rozsáhlá mezinárodní konsorcia, odborné kapacity a finanční prostředky, které jednotlivé české organizace zpravidla nemohou zajistit samostatně. Partnerství jim proto otevírají nejen přístup k financování, ale také cestu do evropských technologických a průmyslových řetězců, v nichž se rozhoduje o budoucím směřování celých oborů.

Úspěch postavený na několika jménech

Český úspěch stojí na překvapivě úzkém základu. Pět společných podniků – EuroHPC, SESAR 3, Clean Aviation, Chips JU a železniční Europe’s Rail – soustřeďuje 61,8 % prostředků, které české organizace v obou sledovaných skupinách partnerství získaly. Ještě výraznější je koncentrace na straně příjemců. Pětice nejúspěšnějších organizací – Honeywell, Codasip, VŠB-TUO, AŽD Praha a VUT v Brně – získává 64,6 % české finanční podpory ze společných podniků. Samotný projekt DARE SGA 1, v němž se vyvíjejí evropské procesory pro vysoce výkonné výpočty, přináší českým účastníkům 14,6 mil. eur. Po vyjmutí celého projektu z českého i celkového mezinárodního součtu by český podíl na finanční podpoře ze společných podniků klesl z 1,07 % na 0,92 %. Tento rozdíl dokládá, do jaké míry je česká finanční bilance utvářena několika úspěšnými týmy a dlouhodobě budovanými mezinárodními vazbami. Zároveň však ukazuje její zranitelnost, neboť výsledek může výrazně ovlivnit i jediný velký projekt.

Zapojení bez vůdčí role

Účast v projektu a možnost ovlivňovat jeho podobu nejsou totéž. Zatímco jednotliví partneři odpovídají především za své části výzkumu, koordinátor hraje zásadní roli při sestavování konsorcia, přípravě projektu, rozdělování úkolů a řízení jeho realizace. Schopnost koordinovat mezinárodní projekty proto představuje důležitý ukazatel postavení výzkumných organizací v evropské spolupráci. Vedení konsorcia ovšem nepřináší jen vliv: koordinátor také odpovídá za souhru partnerů, plnění závazků a výsledky společného projektu.

České organizace koordinují pouze 4,7 % projektů obou sledovaných skupin partnerství s více příjemci a alespoň jedním příjemcem z ČR. V Rakousku tento podíl dosahuje 15 %, v Německu 17,5 % a ve Španělsku přibližně čtvrtiny. Častěji se do čela projektových konsorcií dostávají také organizace z Malty, Estonska či Lucemburska, tedy ze zemí populačně menších než ČR. Zejména u Malty však jde o malé počty projektů. Odstup od Rakouska a Německa zůstává patrný jak u projektů zaměřených na výzkum a vývoj, tak u projektů orientovaných na ověřování a využití výsledků. Rozdíl tedy nelze vysvětlit jen zastoupením těchto typů projektů. Pozoruhodným protipříkladem je také Řecko: přestože patří mezi země Widening, koordinují řecké organizace 146 z 608 projektů s řeckým příjemcem, tedy 24 %. Slabší postavení při vedení konsorcií tedy není nevyhnutelným důsledkem zařazení do této skupiny.

Data odhalují zajímavý paradox. V poměru k velikosti výzkumné základny se české organizace zapojují do srovnatelného počtu projektů jako v souhrnu EU27: 4,72 projektu na tisíc výzkumných úvazků oproti 4,79. V jednotlivých konsorciích je však domácí zastoupení užší i ve srovnání s populačně podobnými zeměmi. Na projekt s českým příjemcem připadá v průměru 1,33 českého příjemce. V Rakousku je to 1,98, v Belgii 1,80, ve Švédsku 1,70 a v Portugalsku 1,74. Do evropské spolupráce tedy české týmy vstupují, v samotných projektech jich však působí méně než v těchto srovnávaných zemích. Podobný počet obyvatel přitom neznamená stejnou velikost ani zaměření výzkumné základny.

Pohled mimo partnerství ukazuje, že česká slabina má širší dosah. Při užším srovnání obdobných typů projektů ve druhém pilíři vedou české organizace 5,0 % projektů partnerství se svým zastoupením a 4,7 % projektů mimo ně, včetně misí. Rakouské podíly činí 15,4 % a 12,1 %, německé 17,7 % a 16,0 %. Hodnoty se od předchozího srovnání mírně liší kvůli užšímu výběru projektů, český odstup však zůstává patrný v obou prostředích. Posilování schopnosti koordinovat je proto širším úkolem české účasti v evropském výzkumu.

Nízký podíl koordinovaných projektů přitom neznamená, že české týmy zastávají jen vedlejší úkoly: také partner může řídit významný pracovní balíček nebo vývoj technologie. Vedení celého konsorcia je však odlišná role. A ještě jinou cestou se utváří vliv na budoucí výzvy – prostřednictvím oborových asociací a pracovních orgánů partnerství, kde se jejich zaměření připravuje dlouho před zveřejněním.

Tyto role se nemusejí překrývat. Organizace může koordinovat projekt, jehož tematické zaměření už bylo předem vymezeno. Jiná může ovlivňovat budoucí priority partnerství, aniž by sama vedla celé konsorcium. Nízký podíl projektů koordinovaných českými organizacemi je proto důležitým signálem, nikoli úplným měřítkem českého vlivu.

Přepisování pravidel v přímém přenosu

Dosavadní slabší postavení českých organizací při vedení mezinárodních konsorcií nabývá zvláštního významu právě v době, kdy se připravuje podoba evropských partnerství pro desátý rámcový program (FP10). Evropská komise počítá s výraznější konsolidací dosavadních iniciativ. Říjnový pracovní podklad představuje devatenáct oblastí pro budoucí partnerství. Partnerství zaměřená na čipy, komunikační sítě, umělou inteligenci a fotoniku by se mohla začlenit do širší struktury Digital Leadership, zatímco v letectví se uvažuje o propojení technologického vývoje s řízením letového provozu.

Proměnlivost návrhů připomíná, že nová mapa partnerství se kreslí za pochodu: v září se diskutovaly varianty s 18, 24 a 28 oblastmi, říjnový pracovní podklad jich uvádí devatenáct. Nejde o schválenou podobu FP10. A méně názvů samo o sobě ještě neznamená snazší cestu pro žadatele. Rozhodující bude, zda si specializované obory zachovají prostor pro vlastní priority a zda se nová pravidla stanou skutečně přehlednějšími.

Do debaty o budoucích partnerstvích vstoupila také veřejná konzultace Evropské komise s uzávěrkou 16. října 2026. Vedle tematického zaměření se týkala i společného právního rámce budoucích společných podniků (Single Basic Act). Otevírala otázky jednodušších postupů, přístupu nových účastníků a postavení malých a středních podniků.

Přestavba partnerství však nemusí znamenat pouze obranu dosavadních pozic. Pro organizace, které už mají své místo ve stávajících strukturách, představuje především otázku kontinuity. Pro nové účastníky může naopak znamenat příležitost vstoupit do oborových sítí, jejichž složení se dosud měnilo jen pomalu. Záležet bude na tom, zda konsolidace skutečně otevře přístup širšímu okruhu organizací, nebo pouze spojí dosavadní struktury do větších celků.

Připravované změny nejsou pouze technickou otázkou počtu a uspořádání partnerství. Pro ČR je proto důležité vstoupit do přípravy nové podoby partnerství včas. Rozhodovat se totiž nebude jen o tom, kdo uspěje v budoucích výzvách, ale také kdo bude moci ovlivnit, jaké výzkumné otázky se do těchto výzev vůbec dostanou.

V pěti vybraných oblastech navrhovaných sloučení získaly české týmy dosud 79,58 milionu eur, tedy 55,3 % české podpory v obou sledovaných skupinách partnerství. Jde o digitální technologie, letectví a řízení letového provozu, silniční dopravu, vodík a průmyslové procesy a pokročilou výrobu. Výběr nepokrývá všechny oblasti připravovaných změn. Nejde o prostředky, které by byly plánovanými změnami bezprostředně ohroženy. Tento údaj především ukazuje, jak významná část české účasti je soustředěna právě v oblastech, jejichž institucionální uspořádání se může proměnit. S novou strukturou partnerství se mohou měnit také jejich priority, způsob rozhodování a podmínky zapojení do budoucích výzev.

Význam účasti na utváření těchto pravidel dobře ilustrují příklady úspěšných českých průmyslových partnerů. Honeywell International patří mezi zakládající členy partnerství Clean Aviation pro čisté letectví. AŽD Praha je zakládajícím členem železničního partnerství Europe’s Rail a má zastoupení v jeho správní radě. Jejich postavení ukazuje, že přínos partnerství nespočívá jen v získaných prostředcích, ale také v možnosti podílet se na určování budoucích technologických priorit a směřování společného evropského výzkumu.

Partnerství přinášejí i riziko nerovnováhy. O tématech výzev rozhodují řídicí orgány, v nichž má silné zastoupení průmysl, a výzvy se pak mohou přesouvat od výzkumu k demonstracím a zvětšování měřítka známých technologií, kde mají akademické týmy jen okrajovou roli. Pro ČR je to citlivé zejména u výzkumných organizací a vysokých škol. Z českých prostředků v obou sledovaných skupinách partnerství získávají podniky 57,5 %, vysoké školy 31,9 % a výzkumné organizace jen 7,4 %. Soustředění podpory na rozšiřování existujících technologií by navíc mohlo zbrzdit vznik technologií nových.

Co z toho plyne pro příští rámcový program?

České výzkumné instituce a podniky si v evropských programech postupně vybudovaly pevné postavení. V oblastech, jako jsou superpočítače, letectví či polovodičové technologie, se opírají o dlouhodobou spolupráci, odborné kapacity a zkušenosti z mezinárodních projektů. Další posun však nespočívá pouze v rozšiřování účasti, ale především v posilování schopnosti českých organizací samostatně vytvářet a vést mezinárodní konsorcia a aktivně ovlivňovat směřování společného výzkumu.

Účast v partnerstvích může ovlivnit také umělá inteligence (AI), která usnadňuje přípravu projektových návrhů. Vzhledem k charakteru partnerství a způsobu hodnocení bude její dopad pravděpodobně mírnější než v jiných oblastech. Přesto lze v mnoha výzvách očekávat nárůst počtu návrhů. S jejich klesající rozlišitelností vzroste váha renomé a osobních vazeb koordinátorů. AI by tak mohla posílit dlouhodobou výtku vůči průmyslovým partnerstvím: že fungují jako uzavřené kluby, do nichž nováčci a menší týmy pronikají jen stěží. České organizace přitom koordinují pouze 4,7 % projektů. Otázkou zůstává, zda jim AI psaní návrhů usnadní, nebo zda bude i nadále rozhodovat především síť kontaktů.

Při přípravě desátého rámcového programu (FP10) tak nebude rozhodující jen objem finančních prostředků, které české organizace získají. Stejně důležité bude, zda dokážou své odborné postavení proměnit ve skutečný vliv na formulování výzkumných priorit, podobu partnerství a zaměření budoucích výzev. Dosavadní výsledky ukazují, že potřebné odborné předpoklady v řadě oblastí existují. Výzvou pro příští období je proměnit úspěšnou projektovou účast v silnější postavení při rozhodování o budoucnosti evropského výzkumu. Jinými slovy, nejde pouze o český díl získaných prostředků, ale také o díl odpovědnosti a rozhodování.

Autor: Daniel Frank, TC Praha, frank@tc.cz, 22. 10. 2026

Text  vyjadřuje názory a postoje autora, nikoliv zaměstnavatele. Publikování a šíření obsahu tohoto textu nebo jeho části a příloh jakýmkoli způsobem v českém nebo jiném jazyce je možné pouze s uvedením zdroje a autora dle obvyklých citačních zvyklostí. Jakékoliv změny a úpravy článku (vyjma čistě formálních) je možné provádět pouze se souhlasem autora.

Výše uvedená úvaha se opírá o data z rozsáhlé analýzy, která mapuje bilanci ČR v evropských partnerstvích v mezinárodním srovnání s výhledem na FP10. Analýza je rozdělena do tří částí a je dostupná zde:

Účast ČR v evropských partnerstvích programu Horizont Evropa a výhled na FP10:

1. část: Rozsah a struktura české účasti

První část analýzy vysvětluje fungování jednotlivých typů partnerství, hodnotí rozsah a strukturu podpory pro ČR a porovnává finanční váhu partnerství i koordinaci projektů mezi zeměmi EU.

2. část: Evropský kontext a zapojení ČR do jednotlivých partnerství

Druhá část analýzy prohlubuje mezinárodní pohled o velikost výzkumné základny a inovační výkonnost zemí a ukazuje, ve kterých konkrétních partnerstvích české organizace působí.

3. část: České instituce a výhled na FP10

Třetí část analýzy přibližuje role českých firem, vysokých škol, výzkumných organizací a poskytovatelů podpory a rozebírá, co navrhované změny partnerství ve FP10 znamenají pro dosavadní českou spolupráci a budoucí projektové příležitosti.